Hřebík do experimentální rakve (KontrA2punkt festival)

Dvě čáry na zdi a je to obraz. Nebo dvě čáry jakože druhý ročník festivalu experimentální hudby Kontra2punkt pod hlavičkou bratří v triku z čtrnáctideníku A2? Nedělní osazenstvo HooDoo baru už ví, jak se rozkládá melodie na fragmenty a vážnost mění v kostky z písku.

Stavět hlukovou zeď začala nejdřív ostravská trojice At Bona Fide. Kutilové, kterým ke štěstí stačí kytara, basa a bicí osekané na to nejnutnější. Ačkoli by se tady chtělo volat po příměru k shoegazeovým veličinám, blíž mají k Ty Segallovi. Majákem rytmus bicích, jinak hurikán Katrina. Jako by ovšem publikum čekalo na něco jiného, u předposlední skladby nikdo nezatleskal. Nejlepší představení večera.

Následující performance se daly zjednodušeně charakterizovat jako vystoupení propadnuvších z hudebky či naoko hozené neuchopitelnosti. Francouzské duo Ilill působilo jako při vaření dortu pro císaře pána. Vokálně leckde nepřiměřené, přesto byla na strukturách skladeb znatelná snaha o stavbu ve stylu Cocteau Twins. Tu postrádal švýcarský Joke Lanz. Vševypovídající scéna z jeho vystoupení: Soustředěné publikum, které je soustředěné snad jen proto, aby vysosalo, co chce básník říci. Temnotu celého prostoru prozařují zelená a červená světla. Skladba končí. Do ticha se náhle ozývá dívčí „ano“, které však patří příchozímu hovoru. Dosud vážné publikum se rozesměje a v tom jako by někdo strhl oponu. Zbytek vystoupení už Lanz jen glosoval sám sebe.

Rumpeln z Mnichova sebou zas plácal o zem jako ryba na suchu, rozdíl mezi ním a Lanzem byl ale ve vědomé parodičnosti. Propojení hudby s videoprojekcí bylo náhlé a budilo pocit neklidu, možná i z nepředvídatelnosti Rumpelnových pohybů, kdy prostor před podiem mu byl malý a téměř kopal do obvodů první řady. Přestože si odbyl jen patnáct minut, energie byla cítit ještě na Urbanfailure. Ten se ke slovu dostal hluboko v noci, což se podepsalo na počtu vědomě přítomných. Možná kdyby byl na programu jeho tanečnější set o dvě hodiny dříve, sklidil větší ohlas.

Pro mě z festivalu bohužel nic nevyplynulo, možná zklamání. Necítím se obohacen o nový světonázor, ani o krůček víc nakloněn tvorbě následovníků musique concrète či Johna Cage. Ano, má smysl ukazovat i tuhle tvář hudby. Jen bych příště uvítal méně ledabylou produkci, aby festival oslovil více než jen hrstku statečných.