Hrnky, kam se podíváš (Krepsko v NoDu)

Ač právě probíhá třináctý ročník festivalu nového divadla Malá inventura a třináctka jim rozhodně smůlu nepřinesla, ve velkém stylu se obvykle slaví kulatější čísla. A Malá inventura už na svém hrbu jednu kulatou desítku má. Stejně jako Mad Cup of Tea divadla Krepsko. A tak se díky oslavné myšlence do Prahy toto legendární představení vrátilo. Linnea Happonen a Mayim Alpert nám nalili šálek čistého čaje garantované finské kvality.

Blonďatá dívka v zelené hučce a padnoucích holinkách do barvy šlape na kole o sto šest. Na kole, které se vznáší nad zemí, stejně jako její mysl. Dříve nebo později ale seskočí a potká se se zemí. A na takové zemi může čekat uzavřený kavárník, který nemusí mít pochopení pro vzdušné zámky, protože je zcela koncentrován na svou misi – dát té duchem nepřítomné panence čaj. Všude kolem je to samý šálek, hrnek a hrníček, které jsou shromážděny v prosvětlené dřevěné kredenci, jež má seshora speciální závaží. Muzikantský ansámbl ve složení Jan Kalivoda, Lukáš Teklý a Mayim Alpert hudebně doprovázejí a atmosféricky podbarvují celé představení. Když konečně dojde na přestávku, můžou chytat hrnky, prozpěvovat do konvice a vystačit si s talířkem místo trsátka.

Režisérka Linnea Happonen vycházela ze stereotypů, které jsou přisuzovány její vlasti, Finsku. Je to země kávomilců, sebevrahů a milovníků tanga. A z toho všeho byla vytvořena poetická směs, která po zalití vroucí vodou vyvolává silné dojmy. Soustředěný muž obkládá šálky ženu, která se stala součástí jeho světa, a ona, bezradná, se bojí pohnout. Přijdou ale chvíle, ve kterých se dokážou sladit tak, jako dva hrníčky ze stejné soupravy. Lina na čajových šálcích tančí s Pauem (Pau Zabaleta i Llauger) tango a souhra se konečně dostavuje. Ovšem nic není natrvalo… Melancholická dívka se lehce pohupuje na hrazdě, pohroužená sama do sebe, a nezdolný kavárník servíruje dál a dál. Čaj se ale rozlije tak snadno, jako se z houpačky může stát smrtonosná smyčka. Když dívka, připomínající Alenku v říši divů na čajovém sedánku s Kloboučníkem, hraje na harmoniku, dává svým smutným výrazem tušit, že to může být píseň labutí. V jednu chvíli jsi tu a v té následující zbude jen obrys těla lemovaný čajovým servisem. Bezradný muž nasedá na kolo své přítelkyně a dává zpětný chod. Ač životní běh nepředhoní, může se odevzdat vzpomínkám a na chvíli pobýt ve světě, ve kterém ona byla tak často…

Premiéra divadelního čajového dýchánku proběhla v dubnu roku 2005 a je dobře, že se stále obnovuje. Krepsko je jedinečné, celá léta si vytváří vlastní divadelní jazyk a tvoří v duchu osobitého cirkusového poetismu a ti, kteří ho už viděli, to vědí. A ti z vás, kteří ještě neměli tu čest, nechť se dostaví v prvních dvou březnových dnech do Divadla Archa, aby mohli shlédnout hned dvě jejich představení. Rusko-polsko-finsko-českou pikantérii Polské tango pro tři a výtvarně divadelní Fragile na motivy Skleněného zvěřince od Tennesseeho Williamse. Na viděnou.