OFF: Hubeňour, adrogyn a earplug

Poslední festivalový den je zpravidla ve znamení fyzického i psychického vyčerpání. Nedělní program nás ale opět nutil s únavou bojovat, a to nejdřív na indierockových nebo chcete-li ambient-punkových Deerhunter.

Bradford Cox je ještě hubenější než na fotkách a šatičky mu sluší. Set složený skoro jen z posledních dvou alb Monomania a Halcyon Digest také potěšil, méně už ale špatné nazvučení, díky kterému se Coxův hlas ztácel pod vrstvami kytar. To se ovšem dá odpustit vzhledem k tomu, že hlavní stage už za chvíli měla patřit toužebně očekávaným My Bloody Valentine. „My to teď už kazíme pořád,“ omlouval se napůl žertem rozcuchaný Kevin Shields, když se hned ze začátku setu MBV nepohodli s bubeníkem a museli skladbu New You začínat nanovo. Bylo zkrátka vidět, že se kapela baví, a i po pětadvaceti letech má stále co říct - reakce publika na neoficiální vrchol koncertu a jeden z nejslavnějších songů, otvírák legendární placky Loveless (Only Shallow), nemohla nechat nikoho na pochybách. Ani kousky z čerstvé, letošní desky m b v však za důvěrně známým materiálem nezaostávaly a poháněny dopředu řvoucím sympoziem tří vyboostrovaných kytar a nezaměnitelně překotnými bicími Colma O'Ciósoiga působily vedle svých starších vzorů, které na začátku devadesátek pevně ukotvily definici shoegaze, jako rovnocenná konkurence (hlavně výborná, snad na deset minut natažená Only Tomorrow). MBV vydrželi na pódiu celou hodinu a půl, přehráli snad úplně všechno a v samém závěru se nebáli pustit do lidí brutální zpětnou vazbu; zpěvy se sice v kytarových stěnách ztrácely možná více, než by bylo záhodno, ale zvučte si něco takového na obrovské louce. Shields si nedělal srandu, když už minulý týden prostřednictvím oficiálního facebookového kanálu festivalu varoval, že „earplugs will be needed“.

Z My Bloody Valentine vedla cesta rovnou na Mykkiho Blanca. Mykki je persona teenage děvčete, pod dlouhovlasou parukou se ale skrývá Michael Quattlebaum, newyorský raper, o kterém se mluví jako o novém ASAP Rockym. Oficiální festivalový průvodce, stejně jako polovina internetu, píše o Mikkym zásadně v ženském rodě. Nechme ale genderové problémy stranou a vraťme se zpět do stanu Sceny Eksperymentalne: Chvíli trvalo zvyknout si na zelené lasery svítící do očí a Mykkiho pětiminutové opakování textu „Carpe noctem, carpe diem, deo confidimus“. Nevím, jaké množství kokainu si Mykki píše do rideru, ale vzhledem k tomu, s jakou energií skáče po DJském pultu a s mikrofonem zaraženým v puse se otírá o reprobedny, nebude to málo. Několikrát DJ vypnul hudbu a Mykki předváděl svůj frenetický freestyle rap do úplného ticha. Po Blancově tanečním setu přišel už jen o málo houseovější Fatima Al-Qadiri a potom noční cesta domů. Tam můžeme uplé džíny a pseudointelektuální brýle schovat do skříně a těšit se na další ročník OFF Festivalu.