Hudba s kusem srdce a mozku pod lampou

Pět dní po thermopylském masakru silou kovadliny vyrážíme směrem na západ. Do Plzně, na párty, na Hanbu, pro Kytky. Nestačilo. Nebo takhle - chceme víc. Nechceme čekat v Praze, až přijde další koncert. Na Sedmičku můžeme dojít kdykoli. Zajet pod lampu je výlet, trochu svátek. Akorát je všední den a tři hodiny po návratu do Mě100 vstáváme. Priority máme jasně dané. A šance je vždycky jenom jedna.

Vymotat se z Prahy trvá déle než dostat se do Pilsenu. Poslední vyprodaný koncert v Divadle pod lampou byl lednový Idiot, Moby Dick a Nic ej kej ej Vladimir 518, James Cole a ██████. Takže teď mám pocit, že je Lampa docela velká a od poslední návštěvy v zimě taky liduprázdná. Barunka z Mayhem Longboards ale říká, že obvyklá návštěvnost je kolem dvaceti, třiceti lidí, takže dneska spoko. A hlavně, když k tomu přidáte Just for Being, tak je to spočko, spočínko. Melodický punkrock, místy pop-punk, rozhodně pohodovka na skejta. Co rozhodně cením, floutkovské, pubertální vystupování a texty nahrazují jasnou myšlenkou a postoji. A budou nahrávat.

Asi se shodneme, že u nás chybí kapely, co by drhly nekompromisní metalcore ve stylu Liar, Sunrise, Facedown a podobné nápeky, které znám vyprávění. Od pátečního návratu Flowers for Whores si furt opakuju: Je na čase, aby metalcore začalo zase používat kus srdce a mozku. Takže nadšení je více než na místě. Snad jen škoda, že znovu se dvěma kytarama hráli kluci jen na release party, v Plzni šestistrunné povinnosti přešly opět pod Pavlovy prsty. Chvíli jsem si v hlavě doplňoval druhou kytaru a pak mi došlo, že je to blbost. Člověk pak víc ocení komplikované vyhrávky, prstolomé akordy a hlavně zběsilý tapping otevírající Ammiratore, když ví, že není kam schovat chybu. Trochu mě překvapilo, že nikdo nereagoval na singalong, neznal texty. Neříkám, že je po těch dvou letech taky nemusím lovit v paměti. „Hele, a v jaký sestavě budou vlastně hrát Flowers for Whores?“ padla otázka před týdnem. Hodil jsem tehdy vtip: „Ivan to dá sólo. Hodí na rameno boombox a odeřve to s ním v ruce mezi lidma.“ V Plzni bere na rameno odposlech a skočí mezi lidi. Kuba z Mayhem říká: „Nejlepší Flowers, co jsem kdy viděl.“ Barča doplňuje: „Stejně miluju, že do toho necpou žádný moderní blbosti.“ Kvituji.

„Hanba! Hanba! Hanba!“ zní nadšeně z Lampy po konci setu. Tohle se asi jiné kapele nestane. Banán říká, že tady byl na prvním hardcore koncertě a o rok později tu dělal svůj první koncert. Osobnější už to být nemůže. Moc nechápu, proč lidi během setů na koncertech kouří, už vůbec ne po tom, co na to upozornil Ivan během setu Flowers. Kuřák může jít vždycky ven, nekuřák volbu nemá. Pak by třeba Banána tolik neštípalo v očích, čehož si nešlo nevšimnout. Každopádně Hanba je jízda, v Praze i v Plzni, a nejinak tomu bude i v Teplicích za dva týdny. Jasně, pit byl menší, ale taky přišel jiný počet lidí. Důležité je, aby si to užili všichni. Sledovat s dvoudenním odstupem nadšené reakce na to, jak tenhle koncert pozitivně nabil, to je ono. O to jde.

Jestli má Martinezz pravdu a Flowers for Whores neznáte, odkazuju na stezku: Kevorkian, Ambrosia, za northcore scénu Sun Has Gone, pokud milujete staré As I Lay Dying a nikdy jste neslyšeli At the Gates, tak je povinnost si poslechnout desku Slaughter of the Soul. Breakdowny nejsou všechno. A pokud si myslíte, že Banán se zničehonic objevil v Lahar, tak zkuste zapátrat po Balaclavě, Spes Erepta. A jestli někdo hodlá řešit, kdo jakou nosí barvu kalhot, tak „to není moje scéna“.