The Prostitutes Are Back in Town!

The Prostitutes Are Back in Town. Tak zněl název turné pražské kapely propagující nové album. Člověk si říká, The Prostitutes jsou dobří, ale proč tolik humbuku kolem nového alba? Protože nová deska vyšla díky solidárnosti fanoušků a dobrovolných dárců na serveru Kickstarter. Kapela v čele s americkým zpěvákem Adrianem T. Bellem nazula boty a vyrazila do Anglie pro producenta Martina Glovera. Ten produkoval desky kapel se zvučnými jmény. Mezi nimi Take That, Wet Wet Wet i Tom Jones.

O kvalitách indie bandu z hlavního města jsme se mohli přesvědčit v pátek 12. dubna v Olomouci. Ve zdejším Jazz Tibet Clubu vystoupili „prostitutky“ společně s předskokany ze Šumperka, bandem Dead Pope’s Company.

Hodinky ukazují osm hodin večer. Autor těchto řádků před klubem dokouří poslední cigaretu. Na pódiu už stojí partička ze Šumperka. Lidi se ostýchají stoupnout si do předních řad, naštěstí atmosféra taje po prvním úderu do bicích, svižné skladby prokládané vtipnými obličeji frontmana Samuela Mondiala vzdouvají vlny nečekané rozkoše. Hudební. „Elvis je mrtvej, ale papež žije,“ vykřikuje z davu diva oděná v kapelovém tričku. Skladba Disco vyzní poněkud nudně, co se týče rytmu i textového obsahu, skupinu navíc provázejí problémy se strunama. Jazz Tibet není zrovna akutisticky perfektní, v případě singlů Happy End a 1974 to zní, jako by se kapela zavřela pod skleněný poklop. Celý set vyvažuje snaha o načasování překvapivých momentů, ale ty najednou nepřicházejí, výbušnost kamsi vyprchala, i když publikum se výborně baví. „Tak děkujeme, my končíme a přenecháme místo The Prostitutes.“ Obecenstvo, značně znepokojené, skanduje: „Nášup! Nášup! Nášup!“ Autor těchto řádku nakoukne na playlist skrytý za odposlechem. Přídavek bude.

A pak už The Prostitutes. Před pódium se dere dívčina v křiklavě fialových vlasech a triku s jednorožcem. Říkám si: „To logo znám,“ a pak si všimnu loga na bicích pražské kapely. Promáchnutí strun baskytary pouští mezi obecenstvo pozitivní vlnu, energii dodávají svižná kytarová sóla Martina Destroyera. Na playlistu jsou skladby ze starších desek, mezi nimi Sunshine, Boom i nový singl Heart of Stone z alba Deaf to the Call, s nímž kapela aspirovala na hudební cenu Apollo za loňský rok. Jazz Tibet utichne. Je slyšet jemný zpěv masy lidí. „Just the heart of stone, just the heart of stone,“ line se klubem na pokyn frontmana, než pomalejší melodie fanoušky zase uklidní. Chvíle ticha. Napětí eskaluje. „Dance all night, dance all night.“ Kapela končí, ne však fanoušci urvaní ze řetězu, kteří vědí. Autor těchto řádků se nechává strhnout. Strhnout vlnou dalších kytarových riffů spolu s přesnými údery bicích. Jazz Tibet Club tančí. Zpívá. Vznáší se na oblaku. The Prostitutes jsou zpět v Olomouci. „And now, that’s all,“ říká Adrian T. Bell.