J. Bernardt - vousáč, co má šťávu

"Nejlepší, co dali belgičtí Balthazar světu, jsou projekty J. Bernardt a Warhaus." Inu, dobrá, možná trochu otřepaný humor, nicméně pravdivý. Šikovní indierockeři měli možná nepopiratelný úspěch doma a stali se dobrým vývozním artiklem, o jejich nezapomenutelnosti ale nemůže být řeč.

Lépe si vedou projekty členů Balthazaru. Caveovským šarmem opentlení Warhaus Maartena Devolderea už se na zdejších pódiích několikrát předvedli, J. Bernardt, alter ego zpěváka Jinteho Depreze, si na českou premiéru počkal na letošní podzim, několik měsíců od vydání debutu Running Days. Během několika málo měsíců stihl Deprez vystoupení na řadě známých festivalů jako Dranouter, The Great Escape, Reeperbahn, bodoval také v žebříčcích prodejů na iTunes.

fotogalerie z koncertu zde

Deprezův projekt vznikal v domácím studiu v Ghentu, živě však vystupuje s bubeníkem Klaasem De Somerem a klávesákem Adriaanem Van de Veldem. Pozornost strhává zarostlý třicátník v kabátu proprietou, která se stává jeho poznávacím znamením, a i když publikum tvoří hlavně dívky, je třeba přiznat, že vizáž frontmana působí obecně. Když ještě přidá tanečky s paličkou na drum pad a zapěje “Calm down my love, when we play the soft and the rough”, publikum mu leží u nohou a z okouzlení v podstatě nevyjde. Přitažlivý mix indie popu, soulu a r’n’b s mazlivým vokálem, taková směska funguje na holky i kluky bez rozdílu, co píseň, to silný a zároveň dobře zapamatovatelný kousek. Wicked Streets či The Other Man jsou taháky, které si už teď prozpěvuje publikum slovo od slova, Deprez navíc umí s fanoušky pracovat, vydá se do hloučku pod pódiem, následně se vyhoupne s mikrofonem v ruce na barpult, showmanství má v krvi.

Deprezova kariéra je nastartovaná na výbornou. Dá se předpokládat, že v tak intimním prostoru, jako je Café V lese, vystoupil poprvé i naposledy a bylo by divu, kdybychom brzy nečetli J. Bernardt na plakátech velkých tuzemských festivalů.