Jak je důležité míti Frosta, Bena

Jak je důležité míti masochisty/promotéry. Jak je důležité míti k.y.e.o., díky kterým nás v pátek v MeetFactory podruhé lapil Ben Frost pod krkem a asi hodinu různými postupy rdousil. Ve stejné sestavě jako předloni, ale s novou deskou A U R O R A uvedl do tranzu typickými, několikaminutovými ambientními nájezdy a ubíhající čas neuchopitelně lámal ve vzduchoprázdnu. Právě tyhle dlouhé gradace z absolutního ticha, části, které výjimečně nervou kusy mozku ven nosem, nedávají povel k hovoru. Ani o tak důležitých věcech, jako že už zase chčije. Filcky na ukecaný lidi na koncertech. Co v nás živí tu netrpělivost?

První mocná vlna zvuku projíždí napjatou MeetFactory, nadzvedává triko a žaludek, přesně tak, jak to chceme. Pro to jsme tady, potřebná dávka Frosta. Obrys postavy stroze cukající kytarou obemykají paprsky světla. Při prvních úderech už se orgány rozpomínají na ten pocit a protočí se na uvítanou. Potlačím nutkání zařvat, rezonance stejně vše pohltí. Po těle cestuje signál, který Ben vysílá do sálu. Z frostovské hypnózy párkrát za večer vytrhne výbuch nadšení, potlesku a pískotu. Ti na pódiu se ale nikdy vytrhnout nenechají a celý koncert odehrají se soustředěnou tváří. Shahzad Ismaily se před každým bubenickým výpadem tiše připravuje jako na nějaký rituál, bosá chodidla stočená do klubíčka.

A U R O R A je jiná než Frostovy předchozí desky. Bují energií a životem, je rytmicky intenzivnější, chybí prosté a táhle hluboké tóny. Prudké střídání smrště a klidu stále ovládá sál jako jeden z hlavních rysů. Nejvýrazněji znějí skladby Venter a Nolan s chytlavou melodií, jako kdyby ladil rádio mezi metalovou a disco stanicí. Hodně nahlas. Ještě víc. Jako například Haxan Cloak, Frost si jako jeden z mála nepomáhá projekcí a je to jedna z jeho velkých předností. Strohé osvětlení a stroboskopy mění na intenzitě a agresi a nutí zavřít oči, ztratit i ten poslední kontakt s realitou. Na co realita?

Leckdo se mi posledně vysmál, že mi Frost vehnal slzy do očí. Ne že by mě rozbrečel, spíš mi něco spadlo do oka. Možná poznání. Protože takovéhle koncerty jsou vždycky něco víc než jen koncerty a je těžké ten zážitek někomu předat. Chápu Shereskyho, že s Frostem objíždí svět jako zamilovaná fanynka. Jako by nějaký podvědomý lidský pud potřeboval vtáhnout do tornáda, nechat se zavalit sněhovou lavinou. Poddávám se tomu hlasitému násilí, odcházím jako zbitý, oddaný pes.