Jak si otevřít pusu (Riff Raff)

Co si myslet o umělci, který si nechá vytetovat obrovské logo MTV ihned poté, co mu oznámí, že jej angažovali do televizního pořadu? Řečnická otázka. Řeč je o Riff Raffovi, vlastním jménem Horst Christian Simco, a jeho angažmá v pořadu From G's to Gents, které trvalo pouze jednu epizodu. Ale abych byl spravedlivý - Riff Raff není archetyp lůzra, ale showmana, který se snaží prorazit stůj co stůj a následuje svůj sen, jehož emblémem je popularita. A jak víme, tak cesty k ní jsou křivolaké. Obecně platí, že pokud byste se chtěli stát slavným rapperem, tak byste měli umět rapovat. Tep doby však ukazuje, že logika hudebního průmyslu je často jinde a Riff Raff umí být v tomto ohledu vynalézavý. Ne snad že by neuměl vůbec rapovat, ale na žádné z nahrávek nemá pasáž, kde o tom dokázal přesvědčit. Na druhou stranu zaujme originální vizualita, množství svítivých barev, neonů, copánků, tetování, koupelové pěny a kokainu, který je v pozadí jako nezbytný suplement. Na Riff Raffa jsem šel ze zvědavosti, ale odhodlán nechat se přesvědčit o tom, že rapovat umí.

Místo toho se však už v prvních minutách show naplnily playbackové noční můry. První řady křepčily pod přívalem euforie, hloučky postávající pod sloupovím se na sebe otáčely s výrazy plnými zklamání. Opticky bylo přitom všechno v nejlepším pořádku. Riff Raff neúnavně pobíhal po stagi, předváděl medově tažené taneční kreace, krůpěje potu se na mu na těle objevily takřka okamžitě a nikoho nenechal na pochybách, že motor jeho pódiového vrtulníku má dost výkonu, aby vyhnal ruce přihlížejících střelhbitě ke stropu. Všemu napomáhala zásoba chytlavých hudebních momentů, které sice nepatří do zlatého fondu žánru, ale společně dokáží namíchat výbušný koktejl. Tracky na sebe bezprostředně navazovaly, aniž by dávali prostor k proslovům na pódiu nebo vydechnutí pod ním. Až dosud vše v pořádku. Problém byl jinde. Horst Simco odkláněl mikrofon od úst už v polovině posledního slova verše a vyleštěná studiová podoba hlasu zjevně neodpovídala tomu, co se odehrávalo na jevišti. Někdy se zdálo, že mikrofon používá zdatněji DJ zdvojující některé party. Dojem se postupem času mírně zlepšoval a několikrát zazněl i skutečný hlas hlavního aktéra, naživo odrapovaných částí byl přesto jen zlomek. Chvíli jsem se tak upínal k představě nekonvenční komunikace s publikem nebo pódiových výstředností, ani na jedno se však nedostavilo.

fotogalerie ze show tuto

Když zhruba po hodině zmizel Riff Raff bez rozloučení do zákulisí, zůstala na patře jen nevýrazná chuť profesionálně splněné povinnosti. Zajímavé je srovnání s nedávným koncertem nejstarších rapových velikánů Sugarhill Gang, kterým byla často vytýkána neoriginalita a komerční přístup. A přesto byli tito rapoví šedesátníci o několik řádů přesvědčivější než Riff Raff. Jen otvírat pusu prostě nestačí.