Jak zpívají vlci? Aúúúú (The Ministry of Wolves)

Znáte ten pocit, kdy vámi hanba tříská o stěny, i když jste v tom nevinně? Stydíte se za své blízké i vzdálené, případně za celý národ? Přibližně tak se cítil nejeden příchozí, který zavítal v sobotu večer do pražského Pilotu. Projekt The Ministry of Wolves sice není tahákem do arén, ale kapela složená ze jmen Alexander Hacke, Mick Harvey, Danielle de Picciotto a Paul Wallfisch by měla přilákat více než pár desítek lidí. Ovšem to by o koncertu musel někdo vědět. Co více může člověk chtít, než aby mu zahrál kvartet poskládaný ze členů Einstürzende Neubauten, The Bad Seeds, Crime & The City Solution a Botanica?

Pouhé dva měsíce po premiéře divadelního kusu Republik der Wölfe, který vznikl pro divadlo v Dortmundu, se živý soundtrack představil i v Praze v natolik komorním (rozuměj poloprázdném) prostředí, že byste zaplakali. Vlčí projekt je postavený na přepracovaných pohádkách bratří Grimmů, které upravila nositelka Pulitzerovy ceny Anne Sexton v sedmdesátých letech minulého století. Americká básnířka napsala kromě grimmovských Tranformations i několik knih pro děti, celý život trpěla depresemi a nejrůznější běsy ji dohnaly až k sebevraždě. Není proto divu, že pohádky jsou v jejím podání ještě temnější než v originále, nemluvě o značné sarkastičnosti i natvrdo vyřčených společensky tabuizovaných tématech homosexuality, mateřské opičí lásky, kanibalství i zmršených manželství. Ministry of Wolves však nebyli první, kdo se básní hudebně ujal. Už roku 1973 měla premiéru opera Transformations Conrada Susy s libretem Anne Sexton. Na pódiu tak poprvé zazněla úvodní slova The Gold Key z úst Annina alter-ega: „The speaker in this case is a middle-aged witch. Me.“ To, co se odehrávalo na pódiu v Pilotu, nebylo svou dramatičností od opery daleko a kdo dobře poslouchal, užil si nenápadných změn původního textu.

Každý ze čtveřice vnesl do grimmovsko-sextonovských básní něco jiného. Danielle se doprovázela na niněru či akord-citeru, Harvey střídal kytaru s bicími, Hacke se kromě konferenciérství ujal basy, kytary i banja, zatímco Walffisch vévodil klávesám. Šklebící se skřet Rumplcimprcampr na plátně s hlasem Hackeho vyřvával svou touhu po otcovství, cajdáková Popelka i ospalá Šípková Růženka, Bílý had i Žabí princ, to vše doprovázené videoprojekcí s viktoriánským nádechem z ruky de Picciotto a ošacením, za které by se nemusel stydět sklepácký MTO. Přídavky už byly z jiného ranku, Evil od Monster Magnet a Danzigovo Killer Wolf, nechybělo taky trochu vytí a ňafání.

Zazvonil pomyslný zvonec a hrůzyplným pohádkám byl konec. Kdo zůstal trochu déle, říkal si po chvíli, zda se mu to celé vlastně nezdálo. Na pódiu nezůstal během chvíle ani kabel, Vlci táhli nocí dál a prostor osiřel. Možná by bývalo stačilo koncert trochu více propagovat. Takhle nezbývá těm, co to prošvihli, nic jiného, než mlátit hlavou o zeď, a pak si jít koupit jízdenky na Moravu. V září se vyslanci Ministerstva Vlků vrací, aby zahráli na brněnském Henry Lee Festu.