Jako v tranzu (The Rodeo Idiot Engine)

Francouzský hardcore hory přenáší. Měsíc abstinenčních příznaků po Birds In Row přijeli do Crossu vyléčit až The Rodeo Idiot Engine. Jejich čerstvou novinku Malaise posluchači teprve po světě rozbalují, ale už teď není pochyb, že jde o jejich nejlepší desku. Stejně jako Jane Doe započala novou éru Converge, Malaise je milníkem pro tyhle Francouze.

Dorazím chvíli před začátkem, ale v šatně dostanu lístek číslo 1 a dole na baru není ani noha. Čekal jsem horší účast, ale tohle? Trnavští Fishartcollection mezitím zvučí a během té čtvrthodinky se díky bohu pár lidí objeví. Zpěvák Peter se s pódiem ani neobtěžuje a rovnou mezi nás dvacet skočí dolů. Set obsahuje hlavně skladby z připravovaného EP, které jsou možná trochu překvapivě v jejich rodné slovenčině. Samozřejmě dochází i na dva roky staré album In Oil, včetně coveru Poison od Nicole Scherzinger, crossover s foukací harmonikou si často sahá do prog metalu nebo avantgardy. Pětice bere hraní s humorem a na výkřiky "Pome!" odpovídá: "Už ideme, musíme sa pripraviť, sme profesionáli." Peter se v hledišti pohybuje jako doma a svojí energií přispívá ke skvělému dojmu z vystoupení. Bylo vidět (a slyšet), že celá kapela jsou „profesionáli“.

The Rodeo Idiot Engine se moc neoklepávají a začínají hrát pro pět lidí, co zrovna přišli z baru s pivem. Všichni v uniformně černém oblečení do nás beze slova vypálí. Moment, kdy se člověk nemůže půl minuty nadechnout, protože je to jako padat z útesu. Úvodní Makurrak, stroboskopy, světla zespoda do lidí. Není se s kým pustit do kotle, většina si drží od pódia odstup. Power violence s minimálními pauzami, ve kterých nám dává kapela pár vteřin prostor pro nadšený potlesk. Že do toho neumí jen mlátit jako hluchý do vrat dokazují u Syngue Sabour. Ale neztrácejí na tempu a spouštějí Le parfum. Zpěvák málem sjede s odposlechem na parket, v ten moment nechci nic jiného než nízký strop a upocený kotel. Třicet hrdel řve a píská. Čas ubíhá příšerně rychle, když se bavíte. Final Relief jako dvouminutový záchvat zuřivosti téměř před koncem. Mám propocené triko, a to jsem se jen tak pohupoval do rytmu. Jenže jak pohupoval. Jsem jak v tranzu. Pódium se rozsvítí a zpátky do reality. "Hrajete živě Ildoak?" "Je to moc vrstev, naživo to zahrajeme jen jednou, doma." Jsem vlastně rád - to bych nejspíš ani neudýchal.