Jáma a mikrofonové kyvadlo

Deceased Squirrel on the Phone skolila nemoc, pročež se lajnap smrskl na dvě jména. Škoda, ale koncerty jdou dál. At Bona Fide jsem znal dlouho jen z doporučení kamarádů a z videa projektu Fair Price Music. Konečně se setkáváme. První doteky mění ostravské trio ve dvacet plnotučných minut plných shoegazeu, noiseu a precizně utopeného vokálu. Nirvana zahalená do noisově rozteklých ploch. Chuťovka.

Z vystoupení Telescopes je cítit především poslední desku Hidden Fields. Kapela evidentně nemá potřebu „sázet na jistotu“. Live At Norwich Arts Centre 1988 se stává zcela nevhodným materiálem k nastudování živého hraní. Tatam je post-punková neurvalost a zběsilý nářez z počátku kariéry, které střídá touha po progresu. Koncert plyne ve středním až pomalém tempu. Zpěv vazbí, kytary odříkávají svůj text a z pódia teče proud koordinovaného hluku. Psychedelie nabývá fyzických rozměrů.

Stephan Lawrie předvádí, za pomocí extrémně nízkého stojanu mikrofonu, zcela netradiční zpěv v předklonu. Odposlechová jáma a mikrofonové kyvadlo. Šoupaní mikrofonem po koberci a efektem roztodivně přetvořený vokál dokresluje celkový dojem. Lawrie na sebe strhuje veškerou pozornost i přesto, že je několikrát vtažen do publika. Jde sám a dobrovolně. Dav se rozestupuje a leader Telescopes mizí ve tmě, zatímco kytary kvílí jako o život.

My Bloody Valentine, Slowdive, Ride, Loop nebo The Jesus And Mary Chain. Pokud nepočítáme desku mbv Shieldsovy party nebo EP Array 1 od Loop, tak se Telescopes za posledních deset let jako jediní hudebně posunuli. Kapela bohužel (bohudík pro nás) nikdy nevyrostla do rozměrů slavnějších souputníků a tak zahrála v útulném prostředí brněnského Kabinetu Múz. Koncentrace energie a hluku byla v tak malém prostoru obrovská. Ze všech těch návratů, co jich okolo nás je, byla tedy Lawrieho skupina nejintenzivnější. Přijela se podívat i část přerovské kapely Mancuso, která společně s At Bona Fide v Ostravě pomáhala se supportem. Hrát před Telescopes a touha zažít znovu Telescopes.