Jeden z nejlepších pianistů planety na Jazzinci? Nejenom on!

Východočeský Trutnov má za sebou Velké finále mezinárodního hudebního festivalu Jazzinec. Ten se letos konal už popatnácté a opět nabídl velká jména jazzové scény. Festival začal už v lednu výstavou Jazz World Photo, pokračoval sérií únorových a březnových koncertů a vše ukončí dvojkoncert 10. dubna. Největší událostí festivalu bývá Velké finále, které se pravidelně koná první jarní sobotu ve společenském centru UFFO.

V předsálí vítala publikum česko-americká kapela Marimba Mama. Ze sibiřské zimy jste se rázem ocitli v tropech. Srdce kapely, které tepe v africkém rytmu, tvoří tři marimby, v jejich skladbách ale najdete i vlivy reggae, latinskoamerické hudby a funku. Skupina nedávno vydala album Horizons a setlist byl sestaven převážně z něj.

Po úvodním slovu ředitele festivalu Tomáše Katschnera stage obsadilo kvarteto slovenského saxofonisty Radovana Tarišky. V hvězdné sestavě hraje jeden z nejlepších jazzových pianistů planety Benito Gonzales, usměvavý oregonský basák Essiet Okon Essiet a slovenský bubeník Marián Ševčík (ten nahradil „zázračné dítě“ Dávida Hodka). Radovan Tariška představil na Jazzinci svůj nejnovější projekt Folklore to Jazz, ve kterém spojil slovenské lidové písně z různých regionů s jazzovými harmoniemi a latinskoamerickými rytmy.

Po krátké přestavbě scény se na pódiu objevila zářivá francouzská pěnice – Mina Agossi. A jak se na Francouzku sluší, v černobílých šatech byla neskutečně „chic“. Zpěvačka se narodila francouzsko-beninským rodičům, africké rytmy má v krvi. Za doprovodu basáka Erika Jacota a bubeníka Simona Berniera to rozjela ve velkém stylu. Na několik skladeb se přidal i Daoud David Williams, perkusista a tanečník v domácích trepkách. Pokud jste viděli film Černá kočka, bílý kocour a vzpomenete si na nemrtvého dědu Grgu, tak jako by mu z oka vypadl. Mina Agossi dokázala zvednout ze sedaček celé UFFO a stala se nekorunovanou královnou sobotního večera.

Po přestávce, kterou vyplnil další set Marimby Mamy, nastoupilo supertrio Franka Gambale. Někdejší spoluhráč Chicka Corey patří k nejlepším jazzovým kytaristům současnosti a skalní příznivce ortodoxního jazzu nadchnul svou virtuózní hrou. Ani zbývající dva členové Natural High Tria nezůstávali pozadu. Venezuelský pianista Otmaro Ruíz a kanadský baskytarista Alain Caron drželi s Gambalem krok a celé jejich trutnovské vystoupení bylo zahráno s precizností pro normálního smrtelníka jen těžko dosažitelnou, a přesto nepostrádalo živelnost a energii.

Půlnoční blues v podání jihoafrického kudrnatého mladíka Geralda Clarka neznělo vůbec ponuře. I když kytarista obdivuje syrové nahrávky Muddyho Waterse a Howlina Wolffa, jeho tvorbu ovlivnili i Ray Charles a Tom Waits. V Trutnově se mu podařilo roztančit několik nadšenců a těm, co seděli, způsobit nekontrolované podupávání. (V současné době je Clark ještě na šňůře po Čechách, neváhejte.)

I když se Velké finále protáhlo až do pozdních hodin, kdo zůstal, nemohl odjet. Světový jazz s nenapodobitelnou atmosférou Jazzince je zkrátka důvodem, proč se vyplatí do Podkrkonoší pravidelně vracet. Nebo vůbec neodjíždět.