Ji.hlavské dokumenty #2

Významnou součástí programu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě je experimentální film. V sobotu se v promítacích sálech naplno rozjela jeho soutěžní kategorie Fascinace a jeden z bloků představil hned tři velmi zdařilé snímky. Hudební krajina nadžánrového umělce Jeana-Michela Rollanda odráží jeho zálibu v hudbě a malbě. Při pohledu na marseilleský přístav sleduje a zachycuje paletu jeho barev a tu pak transkribuje pro piano. Vzniká tak soudobá kompozice, podkreslující zvláštní, až romanticky nadýchaný obraz jak od holandských mistrů malířů s digitální konstruktivistickou vrstvou.

Videoartový projekt Uvnitř švédské výtvarnice Tove Kjellmark představuje fragmenty ženské postavy pohlcované tmou, která je navíc zkreslená, nekonkrétní, a přitom agresivní. Film zanechává dojem intimity, ale i svíravého pocitu objevování něčeho zapovězeného. O zdaleka nejsilnější vstup do bloku se však postaral Australan Richard Tuohy, pravidelný jihlavský host a jeden z nejvlivnějších experimentálních filmařů současnosti. Jeho nový film Míchání a stínění je postavený na multiexpozicích vytvářených přímo v kameře. Tuohy natáčí ulice a domy v Malajsii, přičemž se mu daří bez jakékoli vizuální kontroly pozoruhodně precizně skládat jednotlivé expozice a vytvářet překrásně barevný, lehce neostrý a velice dynamický a atmosférický pohled na město kolem.

Další stálicí jihlavského festivalu je nizozemský autor Thomas Mohr. Svůj letošní film Timelines (2/1) promítá v Laboratoriu, v rámci festivalové výstavy experimentálních filmů. Mohr si pro svou koláž vybral příspěvky ze své Facebookové zdi a v geometricky přísně uspořádané změti vyvolal dojem informačního přetížení v době sociálních sítí.

Nic, nebo jen velmi málo. Tak zní téma hudebního programu a sobotní scéna dokázala, že i klid může mít svůj vrchol. Rakouský skladatel Radu Malfatti do své basové foukací harmoniky jen lehce vydechoval a po takto vznikajících něžných dronech bylo potřeba usilovně pátrat. V tiché atmosféře kostela vznikla rozjímavá kompozice jemné harmoniky, lehkého hučení zahřívacích lamp a všudypřítomného šumu opatrného lidského pohybu.

Z Brna s sebou do Jihlavy přivezl svůj oblíbený arzenál, včetně ozvučeného pletacího stroje vybaveného fotosenzitivní ploškou s akustickým snímačem, Ivan Palacký. Pomocí rozličného harampádí a těch nejběžnějších světelných prvků (blikačka na kolo nebo ledkový větráček) zaplnil kostel praskavou, přitom velmi křehkou ruchovou kompozicí.

Nejsilnější zážitek pak nabídl důležitý festivalový host, skladatel a na hudbu zaměřený spisovatel David Toop. Společně s Lucií Štěpánkovou vytvořil nápaditou performanci složenou jednak ze subtilních terénních nahrávek nebo takřka neslyšitelných radiových záznamů, ale především z naprosto půvabně uspořádaných šramotů, ruchů, cinkotu, štěrchání i zvonění. Pokud loňský hudební program splňoval opravdu vysoké parametry, letos se podařilo zvednout laťku ještě o pár čísel výš.