Jsem volný, protože ty už nejsi (Michael Gira & Kristof Hahn)

Na koncertech Swans se zvuky všech nástrojů zpravidla spojí v jednu impozantní kouli hluku, kterou každý člen pomáhá valit vkladem své invence. Např. ze sólových desek Kristofa Hahna je ihned patrné, kdo stojí za rozechvělostí, jež skladbám kapely dodává mystický charakter. Společně s Michaelem Girou pak v MeetFactory zahrál nová aranžmá vybraných písní Swans. A pokud de facto každá strana knihy Swans: Oběť a transcendence člověku potvrzovala, že spolupracovat s Girou, tedy jediným stálým členem kapely, musí být řehole, vystoupení dua v Praze toho bylo názorným příkladem.

Po cestě na koncert jsem si kdo ví proč pustil album How I Loved You od Angels of Light, dalšího projektu, kde Gira s Hahnem kooperoval. Připomnělo mi, jak krásně dokáže jeho hudba ukonejšit. Při pěším kvapení z Florence jako bych díky ní zažil stav, jehož občasné dosažení psychiatr Jiří Horáček v jednom nedávném rozhovoru popisoval coby nutnost – prožívání vnitřního klidu navzdory okolnímu chaosu. A přesně takto by šlo charakterizovat mou posluchačskou zkušenost z koncertů Swans. Nitro člověka jako by se stalo středem tornáda, kde je i přes okolní bouření, respektive právě díky němu, vyrovnaný klid.

Naproti tomu do necelých devadesát minut čítajícího vystoupení Giry a Hahna opakovaně zasahovala zbrklost a nevraživost. Asi to lze vysvětlit tak, že šlo o první, tedy ještě nesehraný koncert aktuálního turné. Svůj díl však nepochybně sehrála i Girova vznětlivá povaha. Nespokojenost s Hahnovým hraním na lap steel dával neustále najevo – peskoval jej frázemi jako „Co to sakra děláš?!“, kroutil nad ním hlavou i koulel očima. Čas od času se tak k ostatním hudebníkům choval i na koncertech Swans, ovšem tam se jeho nevrlost rozprostřela mezi více lidí. Zde měla cíl jediný.

Hahn ve zmíněné knize pravil, že během jednoho koncertu se Swans zažil extatické zdání, že jsou v tu chvíli nejlepší kapelou na světě. Vzhledem k intenzitě jejich performancí bylo dost možná oprávněné. Třeba tedy s Girou i přes jeho panovačnost stále hraje pro tyto pocity. Anebo je důvod prozaičtější – přeci jen se potřebuje uživit. A jejich letošní turné působí jako záplata peněženky mezi loňskou šňůrou Swans a tou, kterou s chystanou deskou teprve pojedou. K takové myšlence vybízela i poněkud podbízivá, navíc klamavá a jaksi gimmick informace, že spolu dvojice zahraje ve zvířecích kostýmech.

Během koncertu naštěstí nastaly i příjemnější okamžiky. Skvělý byl začátek, kdy Hahn, toho času na podiu sám, naplňoval potemnělý sál hutnými tóny svého nástroje. Nové aranžmá skladby It’s Coming It’s Real mělo krásnou atmosféru, jejíž opojnost člověku připomněla, proč vlastně přišel. Dobře fungovaly i předělávky klasik A Little God in My Hands a Failure. Jakkoli se při nich šlo ponořit do hřejivých tónů kytary a až nebesky znějících melodií lap steelu, Girova podrážděnost posluchače z imerze často vytrhávala. V pasáži nové skladby You Will Pay znenáhla přestal hrát i zpívat a na kohosi, kdo jej fotil, zařval: „Tohle už nikdy nedělej! Je to ku*evsky neslušné!“ Poslední slova textu písně se zdála pro celý koncert příznačná: „Konečně jsem volný, protože ty už nejsi“…