Jsem všechno, co chcete... a víc (Sevdaliza)

Při vstupu do smíchovského Futurum Music Baru mě zřetelně mladší osazenstvo klubu nijak zvlášť nepřekvapilo, množství cizinců ano. Že šlo o skalní fanoušky a ne jen o náhodné kolemjdoucí, kteří nevěděli, co s načatým večerem, jsem pochopila až v průběhu večera.

Roku 2017 vydala na vlastním labelu očekávané první album ISON za významné spolupráce DJe a producenta Muckyho a výsledek zaujme příznivce elektroniky, trip hopu, R'n'B i alternativního popu. Výrazné basy s dunivými beaty a minimalistická elektronika připomíná něco z Portishead, Massive Attack i islandských Vök či Björk.

Pražské vystoupení v rámci světového The Wanderess World Tour bylo stejně jako ostatní evropské koncerty beznadějně vyprodané týdny předem. Namísto předkapely se chopil pultu DJ Aitcher Clark a jeho citlivá elektronika nepostrádala napětí díky střídání melancholických a údernějších partů. Set, který by mohl pokračovat donekonečna, byl utnut dvěma bedňáky, kteří mu odnesli stůl uprostřed skladby. Za pár minut nastoupila početně skromná kapela Sevdalizy a působivým intrem rozehřála basy. Setlist otevřeli pomalejší temnou Do You Feel Real a s každou písní přidávali nejen na tempu, ale i na podívané.

Sevdaliza si potrpí na detaily, které činí z její show neopakovatelný zážitek. Ať už je to nezbytná květinová dekorace na mikrofonu, vždy nový originální kostým nebo scénický tanec, kterým svou hudbu doprovází. Společně se svým tanečním partnerem dokáže Sevdaliza vyjádřit poselství svých textů nejen slovy, ale také řečí těla. Komu se podařilo urvat místo v předních řadách, ten jistě nelitoval nedostatku osobního prostoru.

Předvídatelný úspěch nejhranějšího singlu Human byl vzápětí zapomenut s úvodními beaty That Other Girl, kde se ukázkově snoubí Sevdalizin nakřáplý hlas v nižších tóninách s jemnou perskou linkou odkazující na zpěvaččin íránský původ. Nechyběla ani publikem vyžádaná Bebin, složená v rodném jazyce v reakci na Trumpův zákaz vstupu muslimů do USA.

Krátký, ale pro účinkující bezesporu vyčerpávající hodinový set byl završen přídavkem v podobě beznadějně melancholické Hero, ponechávající obecenstvo v očekávání nášupu, který už nepřišel. Pokud tedy nepočítáme návrat Aitchera Clarka a jeho laptopu.