Kdo netančil, jako by nebyl (Richard Bona)

O tom, že je Richard Bona vynikající hudebník, který se nebojí zakusit téměř všechny hudební žánry, není pochyb. Naposledy to českému publiku dokázal před rokem v Českých Budějovicích se svým flamenco projektem. Do vyprodaného olomouckého Jazz Tibet Clubu dorazil v rámci světového turné s Mandekan Cubano a roztančil tamější publikum na vlně kubánských rytmů.

Richard Bona si umí na koncertě vytvořit dokonalé sepětí s posluchači už ve chvíli, kdy vstoupí na pódium. S rozzářenou tváří a vždy oplývající humorem si vás získá až do poslední odehrané noty, rád hraje před vnímavým davem, který se během večera soustředí jen na jeho hudbu. Na natažené ruce se smartphony je téměř alergický.

Kdo včera netančil, jako by nebyl. Až na pár pomalejších kusů z nedávného alba Heritage nenechal Richard Bona a Mandekan Cubano přítomné publikum vydechnout. Letní horký a dusný vzduch sice vytvořily naprosté nedýchatelno, tím se však představa, že se nacházíte na Kubě uvnitř vyhlášeného jazzového klubu plného kubánských tanečnic, stávala živější.

Za uvolněností a lehkostí, se kterou Bona dokázal vytvořit nevídanou atmosféru, byla skrytá hudba dopilovaná do nejmenších detailů s perfektně nazvučenými nástroji. Dokonale vystavěná sóla, skvělá rytmika a Bonovo hlasové umění zaručily koncert bez hluchých míst. Sehranost a téměř telepatická komunikace mezi hudebníky potvrzovaly fakt, že umět hrát potichu během dynamických pasáží má větší sílu než odehrát koncert, ze kterého píská v uších i druhý den ráno.

Po několika přídavcích musel Richard Bona rozjeté a nenasytné publikum na závěr „uspávat“ sólem na klavír. Vystoupení zakončil jak jinak než s humorem. Bez nadsázky se dá říct, že jeho včerejší koncert s Mandekan Cubano, byla jedna z nejlepších jazzových událostí, která k nám letos zavítala.