Když Kink Gong zavařuje

Neděli sluší vstávání bez budíku, rodinný oběd a večírek na Rumišti – taktéž v rodinném duchu. Konec víkendu většinou kluby naplnit neumí, na půdní prostory ale stačí levou zadní. Zatím ještě pravidelný antigravitační večírek pod taktovkou AVA přivezl francouzského cestovatele a hudebního sběratele Laurenta Jeanneaua, tvořícího pod pseudonymem Kink Gong. Jedenáctá sešlost, původně avizovaná jako poslední možnost hudebně zakusit Rumiště, se nejspíš dočká ještě březnového pokračování, bohužel - prodej domu na Svatopluka Čecha je nevyhnutelný. Škoda zaspat.

Deset let života zasvětil Jeanneau putování především po Jihovýchodní Asii, aby skrze tradiční písně stihl na poslední chvíli zakonzervovat zbytky tamních původních kultur. Dokument „Small path music“, který otevírá dnešní Loft Session, zachycuje Jeanneauovy cesty napříč Čínou, Laosem, Vietnamem, Kambodžou a Myanmarem, na něž se vydal s kameramanem, režisérem a producentem Davidem Harrisem. Jak sám Jeanneau v úvodu říká, vesnici od vesnice ho hnala touha po „hudbě jejich každodennosti“ a chtíč zachytit emoce spjaté s hudbou různých etnik. Nasbíraný materiál nyní čítá zhruba 150 hodin hudby a Kink Gong dodává, že pro tento život má už svou misi splněnu. Různorodá směs voní právě po každodennosti – píseň, jež oslavuje pána domu a jeho rodinu, svatební píseň, některé mají edukativní funkci a přenášejí znalosti o válce ve Vietnamu. Jen pro ideologicky zabarvené a nábožensky tematizované se místo v Laurentově tvorbě nenachází, obraz etnika tudíž není stoprocentní.

Rumiště regeneruje a oddaně naslouchá vyprávění o místech, kde lišky dávají dobrou noc, za což se nám dostává pochvaly – v Číně by prý polovina osazenstva hleděla do iPhonů. Hlavou kolují Jeanneauova slova, že domorodé skupiny a jejich zvyky mizí rychle jako pára nad hrncem. Je pokrytecké se nad tímto faktem rozněžňovat a snad i slitovávat, když sama pro zachování tradic moravské vesnice dělám velké nic. Po dokumentu následuje diskuse a konečně i hudba. Uvelebit se na sáňkách a sjet Everest. Vedle cestování dělá Jeanneau Kink Gongem i rekonstruování nahrávek do lehce pozměněné elektronické podoby, avšak velmi citlivě, ve snaze zachovat původní rysy písně. Rumištěm koluje tráva, sedativně ucpává mezery ve střeše i v hlavě. Čtyřicetiminutová audiovizuální projekce chutná líp se zavřenýma očima. Byť je vizuální část barvitá, zvuky malují obrazy tak nějak samy. Hudba se řetězí a skáče po špičkách. Ambientní předkrm zavaluje dronový hlavní chod, který vykresluje hutné jádro, z něhož se na povrch prodírají vokály a tradiční nástroje…

Poslouchat Kink Gonga a meditovat.