Klaxons naživo - Maybe It’s Not Over Yet?

Téměř přesně před měsícem Klaxons oznámili, že tahle tour bude jejich poslední. Očekávání koncertu tak ještě stouplo, vyprodáno ale v Lucerna Music Baru nebylo. Předskokani Fenech Soler předvedli slušnou synthpop-rockovou show. Přesně ten typ kapely, který si doma nepustíte, protože je too simple mainstream, ale naživo fungujou.

Pak už se stage začala proměňovat na kosmickou diskotéku. Všechny nástroje v bílém, velká op-artová plachta na pozadí a všude logo očekávané kapely, tentokrát působící jako pilulka LSD. Z beden se začal ozývat osmdesátkový Phil Collins a všechno bylo dokonale připraveno, aby dance party mohla začít. Ale?! Opak byl pravdou. Kluci přišli všichni v bílém. V UV světle nás fešácký zpěvák James Righton oslnil zářivě bílým úsměvem. A pak se strhla mela... Rockový koncert se vším všudy. Měla jsem co dělat, abych uchránila sebe, natož foťák, Klaxons sázeli jednu rychlou pecku za druhou, všechno ze starších, syrovějších desek. Až v první třetině přišel „odpočinek“ u Show Me a Miracle a There Is No Other Time z posledního, tanečnějšího alba.

Deska Love Frequency? Rozplizlý osmdesátkový pop beze špetky jakékoli nadstavby. Kdyby Klaxons zahráli i na 80’s party, jež následovala po koncertě, nikdo by nepoznal rozdíl. Jen dneska se tomu sofistikovaně říká New Rave. Ale zpátky k show. Londýnští kluci si chtěli jedno ze svých posledních vystoupení pořádně užít a s nimi si to také užívalo publikum. Keira Knightley, manželka zpěváka Rightona, s úsměvem přihlížela z rohu backstage.

Ano, byla to dobrá show. Kdyby nevypadali v těch bílých hábitech jako čtyři spermie a odpustili si zbytečné serepetičky typu kytary vytisknuté na 3D tiskárně, hodnotila bych ještě o malinko lépe. Ukončení setu hitem It’s Not Over Yet může naznačovat, že ještě třeba není všem dnům konec, necháme se překvapit. Poslední gig hrají v Mexiku a v zemi tequily se může stát ledacos.