Klidná síla Beccy Stevens

Po více než dvou letech od vydání alba Wonderbloom se americká zpěvačka, skladatelka a kytaristka pohybující se mezi jazzem, popem i folkem Becca Stevens vydala na turné, při kterém neopomenula své oblíbené Česko. Stejně jako před třemi lety vystoupila hudebnice v Praze, tentokrát ne v Jazz Docku, ale ve větším Paláci Akropolis. Metry navíc nebyly nakonec potřeba, zpěvačka svou sestavu z posledního tuzemského koncertu zeštíhlila na bubeníka Jordana Perlsona a basistu/vokalistu Chrise Tordiniho.

Část židlí zůstala neobsazená, a tak se před začátkem objevily obavy, jestli se vůbec dostaví dostatečně vřelá atmosféra. Jakmile však trio vkročilo na scénu, jejich přelaďování a srovnávání mikrofonů doprovázel burácivý potlesk diváků, kteří přesně věděli, pro co si přišli. Stevens bez zbytečných slov odklepala píseň Tillery a bylo jasné, že prázdná místa nebudou nikoho trápit.

Druhým otazníkem, který se ukázal hned z kraje, byl zvuk kapely. Ten se při malé sestavě paradoxně během hlasitějších částí sléval do nekonkrétního hluku, nepřidávala tomu ani karbonová kytara, daleko lépe vyznělo malé ukulele. Ovšem netrvalo to dlouho, sotva pár písní, a zvukař to vyřešil. Vše ostatní bylo, jak je už u Beccy Stevens zvykem, téměř dokonalé. Objevily se skladby ze starších alb Weightles, Perfect Animal nebo Regina, z posledního Wonderbloom, a díky velké pandemické odmlce také nové kousky. Mezi nimi zhudebnění jednoho ze Shakespearova textů, kterých se Stevens často ujímá, nebo dojemná skladba Wild Eyes Open pro její nedávno narozenou dceru.

Píseň How to Listen byla dokonce tak nová, že ji Stevens hrála sama a s notami, což se i přes pomalé vyprávěcí tempo proměnilo v poměrně komickou scénu ve chvíli, kdy stojan na noty spadl nebo kdy červená světla zakryla text napsaný červeným písmem, a ona nějakou dobu čekala na jednom akordu. Vše prokládala vtipnými poznámkami a upřímně se smála společně s publikem.

Koncert měl také hlubší momenty, o tom nejvíce dojemném nejspíš ani hudebnice nevěděla. Jako závěrečnou skladbu zvolila Heather’s Letters to Her Mother, která vypráví příběh dívky, jež se stala obětí útoku v Charlottesville, kde mladý muž najel do skupiny lidí protestujících proti neonacistickému sjezdu. Nebylo možné nemyslet na násilnou smrt dvou mužů před bratislavským LGBT+ barem Tepláreň, která se nás všech tak silně dotýká. „We've got nothing without love,“ opakovala Stevens refrén písničky a vyzývala ke společnému zpěvu všechny zúčastněné. We've got nothing without love.