Klubová noc v tropech

Desátý ročník festivalu United Islands vybízí k malému flashbacku. Vzpomínáte na první? Česká republika vstoupila 1. května 2004 do EU a všude bujely více či méně oficiální oslavy. Nebylo to tenkrát vůbec špatné. Optimismus a nadšení byly hmatatelné, v Praze vznikalo něco nevídaného. Na vltavských ostrovech v samém centru města se zhmotnila pódia a střídaly se kapely všemožných žánrů jak na běžícím pásu. Vstupné třicet kaček či jedno euro, koukali jsme na to jako blázni a vymetali jeden koncert za druhým. Dalším památným rokem byl 2006. To byl line-up snů! Placebo, Rachid Taha, Khaled, Michael McGoldrick, Medeski, Martin & Wood, Tito & Tarantula a desítky dalších muzikantů po celých deset dní. Akce byla sice prodělek a život United Islands visel na vlásku, ale zážitek to byl nezapomenutelný.

Další ročníky možná trochu splývají, nicméně se na Ostrovy dalo spolehnout jako na příjemnou předprázdninovou zábavu, kde vám k válení se na trávě ještě hraje dobrá muzika. Vždy jste navíc objevili nějakou zahraniční kapelu či DJ, kteří za poznání rozhodně stály.

Stalo se navíc tradicí, naladit diváky na fest Klubovou nocí. Tento rok patřilo deset míst od NoD přes Café NONA po Malostranskou besedu českým kapelám. United Islands tak odstartovaly s plnou parádou v Nostickém paláci, sídle Ministerstva kultury. Zvuk na nádvoří sice mizerný, samotné místo ale více než pěkné, obzvláště když vám k tomu hraje Never Sol. Zpěvačka a klávesistka Sára Vondrášková na sebe upozornila skladbou Lay Down v Ondříčkově filmu Ve stínu, debutová deska se zatím jen chystá. Kdo by si chtěl Sářin emotivní nakřáplý hlas ještě poslechnout a nestihl to ani v Nosticu či před půlnocí v Arše, bude mít příležitost v pátek od desáté večerní v Popocafépetlu. Never Sol vystřídali Please The Trees se sborem seniorek Elpida. Dámám to v trikách Old's Cool slušelo a skvěle zpívalo. Jelo se celkově trochu na půl plynu, ale v tropických dnech, kdy se pot řinul ze všech proudem, nebylo divu. Krátkou procházkou se poté dalo z Malé strany přesunout přes řeku do Rock Café. Tam to rozhodně žilo, i když si člověk připadal jak v sauně, navíc pěkně natřískané. Erika Fečová se na pódiu snažila malátnější příchozí trochu oživit, za chvíli měla sál v hrsti a rozezpíval se s ní z plných plic. Komu chybí Navigators, měl by se rozhodně na Eriku a její nakažlivou směs r&b, soulu a popu jít brzy podívat. Noc zakončili v Rock Café Sunflower Caravan. Trio se s tím nemazalo, dělalo pěknou rotyku a utvořilo si pod pódiem slušný kotlík. Hammondky evidentně nejsou dead a došlo i na romantiku s plamínky zapalovačů.

Poslední přeběh, tentokrát do Archy. Ta asi mnohým připadala trochu z ruky, takže se uvnitř potulovalo jen několik desítek lidí. Vzhledem k popůlnoční hodině a všednímu dni však byla nízká návštěvnost vcelku pochopitelná. Pěknější večerníček než Johannes Benz & The Ghostriders si těžko přát. Sice bez obvyklé audioprojekce, zato s rockovějším nádechem. Ono jim to prostě hraje skvěle v jakoukoliv denní či noční dobu a nemusíte být Sibyla, abyste předpověděli, že debutové album bude pecka.

Tak vyčůrat, pomodlit a pořádně prospat. Ladronka čeká.