Komorní Laibach?

Slovinští konceptualisté Laibach se letos vrátili do Prahy a opět bylo vyprodáno. Začátek koncertu avizovaný na půl sedmou byl nakonec posunut až na osmou, což napnutý dav ještě vyšponovalo, zvláště když celou dobu zněl z reprosoustavy jen subbasový industrální brum, který se pomalu stupňoval. Nicméně pak už postpropagandistické komando nastoupilo v plné síle, pěkně jeden po druhém, a rozjelo svou wagnerovskou show plnou vypjatého romantického patosu, přetavující výrazivo totalitní propagandy do zcela jiných podob, jak jsme u nich zvyklí z dřívějška.

První hodina, dle očekávání, patřila aktuálnímu projektu Also Sprach Zarathustra. To, že se původně jedná o hudbu ke stejnojmenné divadelní hře vycházející z neslavnějšího filozofického díla Friedricha Nietzscheho, předurčovalo celou show. Ta byla na jinak teatrální Laibach dost komorní. Hudebně jde o jakýsi návrat do dob prvních čistě industriálně laděných desek z osmdesátých let - Nova Akropola nebo Krst pod Triglavom, avšak s modernějšími prostředky. Vše doplněno o působivou černobílou videoprojekci letících orlích pařátů, skalistých vrcholků hor nebo šrafovaného embrya.

Milana Frase, hlavního performera a "velekněze" Laibach, přišla v půli koncertu vystřídat dnes už kmenová zpěvačka Mina Špiler. Klipová skladba Vor Sonnen-Aufgang tvořila jakýsi zlatý řez vystoupení a ze tmy se náhle vynořilo světlo ženského elementu jako ve filmu Metropolis. Mina pak odzpívala za sebou tři skladby, které pódium prozářily do ambientních barev. Její andělský hlas bytostně kontrastoval z Frasovým syrovým, až nelidským vokálem.

Poslední část vystoupení pak patřila k běžné koncertní výbavě Laibach a byla úlitbou skalním fanouškům, kteří rádi vzpomínají na jejich klasické opusy Kapital, NATO nebo Opus Dei. Laibach u nás znovu potvrdilï svoje kultovní postavení a vedle The Yound Gods nebo The Residensts patří k projektům, které nemusí hrát jen po českém venkově, tak jako se to stalo některým klasikům dob minulých, ale dokážou zaplnit sál i v hlavní metropoli.