Kompletní zážitek podle Son Lux

Přesně před rokem zavítalo trio Son Lux do MeetFactory poprvé. Od té doby se staly dvě zásadní věci: zaprvé vydali výbornou druhou dlouhohrající desku a zadruhé přibrali nového člena na tour, tedy členku - zpěvačku Olgu Bell.

Původně ruská písničkářka je dnes usazená v New Yorku a tamní scéna silně ovlivnila její současnou hudební podobu. Aktuální písně jsou dnes hravější než ty zpívané v ruštině, jež v sobotu ani nezazněly. Nový materiál je lehkomyslnější, ale stále se opírá o diskutabilní témata, jako třeba když věnovala jednu píseň migrantům se slovy: ,,Taky jsem jednou z nich.“ V MeetFactory do uší narážel její podivně stylizovaný zpěv, který se nespojoval s melodiemi, a chvíli trvalo, než si sál na osobitý projev zvykl a celé to do sebe začalo zapadat – velmi příjemné překvapení. A když říkám písničkářka, mám na mysli takovou tu s klávesami a syntetizérem.

Son Lux neotáleli a otevřeli sál údernou Change Is Everything. Následoval blok nových písní, kterým vládl velkorysý retro-synthový motiv. Uvažoval jsem, proč nejsou spojováni se CHVRCHES, o kterých se mluví jako o posledním velkém synthpopovém projektu, přitom Son Lux by je svým živým i studiovým nábojem strčili do kapsy. Všechny komponenty žánrově roztříštěnosti byly spojovány hlasem zpěvačky, který zněl tak čistě, až působil poněkud strojově.

Druhá třetina odpověděla na dřívější otázku. To, co se jevilo jako výborný koncert, který dosáhl svého maxima už na začátku díky dokonalé reprodukci nahrávek, byl jenom malý warm-up. Následovalo brilantní vykolejení z vlastní studiové podoby. Son Lux se podařilo zastínit první část vlastního koncertu souzněním všech nástrojů a strhnout žánrové mantinely. Poslouchat je ve sluchátkách bude odedneška pouze poloviční radost, takže doporučuji záznam z Pitchforku.

Jenže ani tohle nebyl vrchol večera. V poslední části se kapela konečně rozmluvila a vsadila na komunikaci, ubrala na svém lpění na technické preciznosti a začala pracovat s radostnými emocemi. Navíc poslední písně Lost in Trying a You Don‘t Know Me byly obohaceny o vokály Olgy Bell a dlouhé instrumentální pasáže, šponující už tak vysoké napětí v klubu. A aby toho nebylo málo, tak se mezi ně ještě prokousaly zrychlené smyčky z odezpívaných songů, které napomohly plynulému uzavření večera. Krása. Kompletní zážitek. To nemělo chybu.