Koncerty na LFŠ: Kalle, Kieslowski, PSH

Hudební dramaturgie loňského ročníku Letní filmové školy se pokusila vyjít vstříc široké veřejnosti, když se koncerty přesunuly z příjemně zatuchlých prostor klubu Mír na Masarykovo náměstí v úplném srdci Uherského Hradiště. Jak jinak chcete oslavit kulaté jubileum? Zběžný pohled na letošní program okamžitě prozradí, že dramaturgie zůstala příznačně rozkročená - křehký zasněný shoegaze Manon meurt versus rádiový pop Michala Hrůzy. Staré časy, kdy se více sázelo na neotřelá jména, mi byly o poznání bližší, ale stále je z čeho vybírat.

Hned sobotní večer se vytasil s těžkým kalibrem v podobě dvojkoncertu genderově vyvážených formací Kalle a Kieslowski. Možná právě deštivé počasí způsobilo, že se na Kolejním nádvoří sešla pouze hrstka návštěvníků, ale atmosféra byla o to více elektrizující. Jako první přišli na řadu táborští Kalle, kteří si během krátké doby vysloužili postavení jednoho z největších objevů na tuzemské hudební scéně. Oceňovaná debutová kazeta Live from the Room stále tvoří základ setu, ale Veronika s Davidem naštěstí neusnuli na vavřínech a několik nových skladeb potvrzuje nadějné vyhlídky. Lehce zamrzela pomíjivost vystoupení, kdy Kalle působili spíše jako předkapela než rovnocenní partneři. Přitom Kieslowski v současnosti nabízejí pouze lehce stravitelný pop, který se nebezpečně přibližuje vyprázdněnosti rádiových éterů, byť o nedostatku profesionality nemůže být ani řeč. Publikum mělo očividně jiný názor a potleskem nešetřilo. Správný čas vyrazit za jinými (filmovými) delikatesami z polské kuchyně.

Nedělní večer znamenal prudký žánrový obrat o 180 stupňů, když se představili nestárnoucí hiphopoví veteráni PSH. Místo konání najednou praskalo ve švech, na koncertě nechyběla početná omladina ani fanoušci-veteráni z 90. let. Dle pravidel scény se o rozehřívání publika postaral Mike Trafik za djským pultem a před devátou na scénu konečně naběhli ústřední protagonisté. Vladimír 518 dle očekávání držel opratě show, zatímco dobře naložený Orion spíše přizvukoval. Absenci novinek v repertoáru Penerů obstojně vynahrazovaly skladby z Vladimírových sólovek, které tvořily bezmála polovinu setu. Na odezvě fanoušků to nebylo znát a sborová recitace nebrala konce. Tradiční oslavování Prahy navíc střídaly improvizované poklony Uherskému Hradišti, čímž se nadšení davu dostalo na další level euforie. Na závěr zamrzel krátký čas vystoupení, kdy Vladimír 518 zahlásil něco po půl desáté, že se musí končit kvůli nočnímu klidu a fanoušci se překvapivě nezmohli na sebemenší odpor v podobě vyvolání přídavků.

Nadějné vyhlídky do dalších dnů lehce kazí neškodný balast pro celou rodinu stahující se nad Kolejním nádvořím jako mraky nad městem.