Kouř, kytary a Fink

Hajzlík a práskač? Slangově sice slovo fink nemá příliš lichotivý význam, Fink s velkým F se však během posledních let stal mezigenerační klubovou sázkou na jistotu, a to jak pro návštěvníky, tak pořadatele. Čeští příznivci Fina Greenalla měli poslední rok a půl žně. Třiačtyřicetiletý Brit vloni vyprodal MeetFactory, v létě se zastavil i na plzeňském Rock for People, kde hrál bohužel jen pro hrstku zájemců, náladu mu ale listopadová Praha i o den později Brno dokázaly zvednout.

I tentokrát si na krátký set přivezl předkapelu, liverpoolské She Drew the Gun. Člověk by se ale bez půlhodinky s mladými Anglány obešel, ať naladili příchozí jak chtěli, nadšení během následující třicetiminutové zvukovky a přestavby bohužel vyprchalo.

Fink vypadá jako ikona všech lumbersexuálů, se svými vousatými spoluhráči Guyem Whittakerem, Timem Thorntonem a Chrisem Nichollsem neplýtvají slovy. Úvodní Fall Into the Light by se měla přejmenovat na Fall Into the Smoke, v umělém kouři byla čtveřice sotva vidět. Ne že by to zaplněnému klubu vadilo. Někteří mají zavřené oči, jiné páry tančí, s každou hitovkou jako Hard Believer, Warm Shadow nebo Yesterday Was Hard on All of Us se zvedá vlna nadšení. Kytaristé slintají nad Finkovou technikou a nástroji, dojde i na akustické intermezzo, potemněle dubovější kousky střídají krásné harmonie, zvuk je vynikající, vytýkat není co, snad jen příšernou cigaretovou zakouřenost prostoru, příjemnou jak ostravské ráno. Hudební vypravěčství kvarteta funguje na výbornou, fanoušci odzpívávají texty s téměř posvátným zanícením.

Moderní písničkářství si získává čím dál větší popularitu, aniž by dramaticky ztrácelo na kvalitě. Alespoň u Finka to, jak se zdá, nehrozí. Buďme rádi za možnost klubového koncertu, do naplnění hal nemá Greenall daleko.