Krása klišé aneb sólování na vesmír (Acid Mothers Temple)

Co s projekcí, která vypadá jak patnáct let starý spořič obrazovky? Průlet obarvenou hvězdokupou? Radši nic. Stejně jako nemá cenu zvedat obočí nad názvy alb a skladeb, kde se míchá vesmír, (pseudo)mystika a drogy do surreálného/náhodného koktejlu. K žánru – psychedelic rocku, space rocku nebo přímo japonskému freakoutu – to patří. Acid Mothers Temple si v devadesátkách, na začátku své dráhy, zkrátka vybrali z pár starších přístupů založených na hypnotické repetici a kytarové divočině a svou existenci zasvětili jejich praktikování, a to i se vším okolo. Za tu dobu vzniklo nesčetně nahrávek, několik různých projektů pod touto hlavičkou a také pověst výjimečné koncertní kapely.

Po zamyšleném intru na buzuki nastoupila první skladba, snad by se dalo říct hawkwindovská. Hutné, až metalové/stonerové riffy otevřely trochu nečekanou oblast světa Acid Mothers Temple. Vynikala rytmická sekce, která kromě obligátní repetice zvládla také obohacovat tok hudby funkčními ozdobami. Kytarové party se slévaly do téměř dronových, východně zabarvených ploch, především ale vystoupila klasická spalující sóla s rozpínavým, extrémně zkresleným zvukem. Příliš rychle po ponoru do hudby ale přišel konec a druhý segment koncertu: nesoustředěné sólování, instrumentální hrátky, snad improvizace.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Pak už ale Acid Mothers Temple nepovolili. Celá třetí skladba byla vystavěná kolem jednoduchoučkého melodického motivu, který sloužil jako podklad k přehlídce nejen kytarových výplachů. Tady se čas začal deformovat a v přelévání různorodých pasáží ubíhat netušeně rychle. Rozloučení před čtvrtou skladbou překvapilo, ale jen do zjištění, že poslední dvě části měly po dvaceti minutách. Závěrečná, nejklasičtější kus fungoval nejlépe. Repetice nejprve kolébala, potom strhávala do transu, nakonec se rozpadla na ohromující explozi sól, kde ve vzniklém chaosu pětice nehrála na sebe, ale na vesmír.

Experimentující hudebníci se často vymezují proti formalizované psychedelii, ve které jde spíš o sadu znaků než o skutečné rozšíření vědomí. Acid Mothers Temple vlastně přesně takovou „psychedelii“ produkují. Jejich vystoupení bylo precizní, prý prakticky totožné s minulým pražským koncertem. Při všech těch sázkách na jistotu bylo ale skutečně působivé a krajně zábavné.