Krásné drobnosti (Jazz Goes to Town)

Jedno se musí nechat. Každoroční výlet za jazzem do Hradce Králové je výprava obohacující a obzory rozšiřující. Už dávno jsem přestal řešit, co ještě je a co není jazz, který má festival stále v názvu a svým způsobem tak odvádí pozornost od vlastního obsahu. Žánrové hranici jsou tu, zejména s působením dramaturga Michala Wróblewského, rozpité, otevřenost nekonečná.

Do festivalového dění letos jsem naskočil až s druhým dnem. Studio Beseda patřilo dvojici strašlivě nenápadných a křehoučkých koncertů. Francouzští Hirsute, jedna z mnoha letošních českých premiér, přivezli specificky barevný hudební svět, tu drobnější, tu větší příběhy, z nichž se příležitostně vylupovaly až filmové nálady. Piano probublávalo jako ponorná řeka pod nosnou dvojicí saxofonů, ryčných i hladivých, muziku tmelila rytmika bicí – kontrabas. Celé to krásně ladilo dohromady, plulo ve snovém světě plném barev i nečekaných zátočin.

V Berlíně usazené mezinárodní trio Speak Low by klidně mohlo hrát v zakouřeném jazzovém baru, sestava vokál – saxofon – kontrabas. Jen ten výběr skladeb a jejich svébytné pojetí by možná místní hosty zvyklé na salonní jazz trochu rozhodil. Muzikanti totiž hrají skladby Billie Holiday, Tonyho Williamse, Briana Ena nebo Ricky Lee Jones. A nemohli si vybrat lepší název než právě Speak Low, mluv tiše. Jejich pojetí je skutečně ztišené, pracující s jemnou dynamikou obou nástrojů i hlasu Lucie Cadotsch. Jako by se trojice napojovala až na samotnou podstatu skladeb, opouštěla zažité tvary a nacházela v nich nové nitky, podle kterých se vydává. Velký zážitek.

fotogalerie z koncertu najdete tady a tu

Ve čtvrtek se dění přeneslo do sálu městské knihovny a přineslo dvojici zážitků z úplně jiných soudků. Polská dvojice Hałvva, která narychlo zaskočila za původně ohlášené Czajka & Puchacz, ukázala tu extrémnější část hradeckého festivalu. Volně improvizovaný kus vznikal přímo na pódiu a rostl od drobných úderů na gongy a vnitřní partie klavíru až k hlukovým stěnám, elektronice, glitchům a zpět ke zklidnění až k úplnému tichu. Tohle je hodně temná hudební krajina, která vyžaduje spoustu odvahy k prozkoumávání – a výlet je to naprosto strhující.

Vedle polského tandemu bylo americké Silt Trio závanem tradice a jazzových jistot. Přesto svébytně podané s moderní drzostí a hravostí. V čele party je kontrabasista Luke Stewart, jedna z nejvlivnějších person současného jazzu, jeho bratry ve zbrani jsou bubeník Chad Taylor a saxofonista Brian Settles. Ve všech případech jsou to vynikající instrumentalisté, výsledek ještě posouvá těžko popsatelná telepatie, která mezi nimi jiskří. Přelévající se melodie, jako pomyslné refrény se vracející melodie, sóla zanořená do rozsáhlého hudebního celku. Bezprostřední radost a osobní vrchol první poloviny festivalu.