Křest na jiné planetě (Sundays on Clarendon Road)

Krymská ve čtvrtek žije. Mezi lidmi proudícími od tramvajové zastávky do místních podniků se najde spousta jedinců, kteří mají namířeno do Café V lese. Ten večer zde hostí duo Sundays on Clarendon Road, jež tvoří zpěvák a básník Jonáš Zbořil spolu s kytaristou Janem Tůmou. Kapela má důležitý úkol pokřtít svou druhou desku, která nese jméno Pale Blue Dot.

Hned u vstupu se člověku naskytne půvabný pohled. Nabídka alb i plakátů originálního a velice povedeného designu přímo vybízí k vytáhnutí peněženky. Za těch pár korun tohle prostě stojí, i kdyby měla deska sloužit jako dekorace. Jednu z rolí předskokanů zastává DJ Aid Kid, jehož následně střídá experimentální elektronika Tma. Během přestávky začíná být čím dál větší rušno, osazenstvo v horním patře řídne a ve vzduchu je cítit očekávání.

Celé hlavní dějství zahajuje kytarový riff. První skladbou je Kepler, během níž jsou posluchači jemně a nenásilně vtahováni do světa Sundays on Clarendon Road. Spousta přítomných se začne pohupovat v kolenou a se zavřenýma očima se nechá unášet v náručí melodií jiné planety. Ti, kdo nechávají oči otevřené, taky neprohloupí. Kapela svým příznivcům přichystala velice příjemnou, s hudbou dokonale korespondující podívanou. Na kulisy i hudebníky projektor chrlí všechny barvy duhy, mezi nimiž lze pozorovat i působivý light painting. „Víme, že bychom desku měli pokřtít aspoň pivem, my si ale myslíme, že je příliš hezká na to, abychom ji čímkoli polévali, a tak vás místo toho prosíme, jestli nám na ni můžete napsat vzkazy, jen se pokuste vrátit ji i s fixem, díky,“ říká Jonáš a nechává kolovat album.

fotogalerii najdete zde

Zanedlouho dojde i na nejvýraznější píseň, kterou Pale Blue Dot zastřešuje. „Nedávno jsem zjistil, že asi fakt začínám tloustnout, a tak teď zahrajeme skladbu, která je hlavně o stárnutí a o tom, že v určitém věku člověk prostě musí začít běhat,“ poznamená zpěvák k následující Getting Older. Kytarovou melodii provází důmyslné samply a celý výstup probíhá s naprostou přirozeností. Je zřejmé, že výraz, který kapela neztrácí ani na vteřinu, lze charakterizovat jedním slovem. Lehkost. Zřídkakdy se navíc českému posluchači elektronického indie folku naskytne možnost takovéto poslyšené, kde není místo pro přetvářku či jakékoli pokusy o napodobování. Na větší gesta navzdory výjimečné události sice nedochází, koncert má zato hladký průběh a nalézt někoho s nespokojenou tváří je po skončení show takřka nemožné.