Kytara proti času (Six Organs of Admittance)

Když byl v Praze americký kytarista Ben Chasny se svým hlavním projektem Six Organs of Admittance naposledy, byl ještě Václav Havel naživu, právě doznívala finanční krize a rozjížděl se Facebook. New Weird America byl pojem a kytarová (neo)psychedelická scéna chrlila poklad za pokladem, mezi nimiž zářily tehdy aktuální nahrávky 6Organs. Za těch patnáct let od koncertu v Chapeau Rouge stihly mnohé americké projekty rozpad, reunion a pět evropských turné, Chasny ovšem funguje ve vlastním rytmu a vlastním světě. A také proto ho má smysl sledovat i víc než dekádu po jeho tvůrčím vrcholu a na značně proměněné kulturní scéně.

Večer otvíralo duo Pulse Wave, respektovaný autor terénních nahrávek Tomáš Šenkyřík a o generaci mladší Prokop Šenkyřík, jehož práce si všimla i porota Vinyly. Set bezezbytku ukotvený v ambientním žánru zaujal především zvukovou pestrostí a kompoziční členitostí. Čistě elektronické zvuky se prolínaly se zvuky přírody i procesovanými smyčci a klavírem, namísto pasivní meditace šlo spíš o hravé až hyperaktivní zkoumání různých zákoutí zvuku. Melancholická, příjemná hudba byla dobrou kontrastní volbou k hlavní hvězdě, která beztak do úhledných škatulek nikdy nezapadala.

Velká část poslední dekády znamenala u 6Organs experimenty – s náhodou v sérii Hexadic, s elektronikou na albu Companion Rises –, poslední nahrávka Time Is Glass (2024) ovšem působí jako návrat domů, k samotné kytaře a až pastorálním náladám. Tenhle puristický obrat jeho koncert potvrdil. Zatímco nahrávky Six Organs of Admittance vynikají zvukovou košatostí, kterou zajišťují efekty i příležitostní spoluhráči, v MeetFactory nastoupil hudebník na minimalistickou scénu: jedno kombo neformálně na židli, na zemi nula krabiček a pedálů.

Chasny hraje precizně a zároveň energicky. Skladby, které často stojí na rozjímavých repeticích nebo pestrých aranžích, suverénně zkracuje, variuje a adaptuje, aby pozornost ani na chvilku neochabovala. Ze starých desek Dust and Chimes a School of the Flower dokonce znějí rovnou medley. V pauzách je čas na suché vtípky i přelaďování do nezápadních tónin. Hlas je až překvapivě jistý, specifický přednes a imagistické textové fragmenty spolehlivě přenášejí někam mimo všednost, do idylických plání, mezopotámských nížin i nukleárních pustin. Zpívající chlapík s kytarou může být ten nejobyčejnější obraz v západní hudbě, tenhle samotář ale hraje vlastní ligu.

Asi hodinový set vybíral napříč pětadvacetiletým katalogem: zaprášené středovýchodní motivy z Dust and Chimes, vágně tuaregská riffovačka Thousand Birds, bukolické instrumentální novinky, dezolátní Jade Like Wine. Cover Fascination Street od The Cure zcela nepravděpodobně fungoval i bez rytmiky, hymna Fire of the Mind původně od Coil uhranula. A jako dokonalá tečka na závěr zazněla jedna z Chasnyho nejlepších skladeb Shelter from the Ash: geniální centrální motiv, neurčitý, apokalyptický text. Před deseti lety v Londýně jsem viděl podobný set, ale tady bylo ještě cosi navíc. Pamětihodný večer.