Kytary nejsou mrtvý (Triptides, 10000 Russos, Fox Territory)

Nad Brnem se celý den honí mraky, dusno jako ve skleníku, vlaštovky lítají sakra nízko. Začátek koncertů se kvůli pozdnímu příjezdu jedné z kapel posouvá o téměř hodinu a půl, ale Kabinet se v mezičase příjemně naplňuje a dozrává. Skoro letní páteční večer se lidem vepisuje do tváří. V Kabinetu Múz se rýsuje linka Los Angeles – Porto – Brno, propojená kytarovou strunou natřikrát jinak.

První hrábnutí do strun přichází od po Česku poskládaných a především v Brně působících Fox Territory. K několika demo skladbám a singlům čtveřice na jaře přidala i první desku nesoucí název Degressive Fusion. Dvě kytary, basa a bicí bez menších okolků vykopávají smršť math rocku a na první dobrou vtahují publikum do dění. Prsty s milimetrovou přesností a světelnou rychlostí lechtají krky kytar. Na sekavé pohyby hlavou na stagi přikyvuje padesátka příchozích stejně obratně. Metalový kvičák pod krkem chyceného prasete střídá o vteřinu později jazzové předení dvouměsíčního kotěte. Podpořit přišli nejen kámoši, ale i mladší sourozenci, kteří s otevřenou pusou zadupávají plány na youtuberskou budoucnost a místo toho napíšou ježíškovi o prvního fendera. Odnikud nikam prolétává rapová dvouminutovka kytaristy, ale proti gustu…

Doháníme zpoždění, stavíme až v Portu. Do prořídlých řad se právě opírá portugalské seskupení 10000 Russos. Drone rock, krautrock, bordel shoegaze? Je to asi jedno, tohle je třeba pocítit na vlastní kůži. Trojice útočí a jednoho po druhém nás sráží k zemi. Hrany Kabinetu problikávají černobílou projekcí, která připomíná moment, kdy se film v promítačce dovine ke konci. Světlo, tma, světlo. Bubeník a zpěvák v jedné osobě maluje curtisovským hlasem hlukovou ozvěnu, kytara a basa po jeho bocích se točí jako baleríny, hlouček pod stagí sebou škube jako hadrovej panák. Hypnotická techno repetetivnost zesiluje a graduje, v těle se bije euforie a nicota. Tma, světlo, tma.

Kalifornští Triptides by z fleku mohli naběhnout do Formanova muzikálu, mají totiž všechno − kobercovité kadeře, upnutá trička, vyšívané etno vestičky, houpavé pohyby a nehybné úsměvy. Mazlivý psychedelický indie rock se kolíbá jako hodinku odstátá limonáda, která ve výsledku taky trochu zažene žízeň. Zvuk kláves nechává prostoupit inspiraci The Doors a souhlas s Jacco Gardnerem, Allah Las nebo Salvia Plath. Kapela letos vydává nové album Invitation, které, bude-li následovat stopu alb předchozích, uchu polahodí, čtyřicetiminutový koncert se však zdá jako věčnost.