Legíny Skinny Puppy

Že bylo vyprodáno, nikoho nepřekvapilo. Od posledního koncertu Skinny Puppy v Česku utekly roky a hlad fanoušků po ikonách hudebního i performativního experimentu se rozhodně nezmenšil. Volba dějiště pro turné Down the SocioPath padla na Lucernu, což zprvu budilo smíšené pocity, ale situace tentokrát nebyla kritická, lidi nepřetékali z balkonů, ačkoli těsno bylo.

Brány pekelné začaly nenápadně a pozvolna otvírat Ωhm, pocházející stejně jako headlineři z Kanady. Přes menší věhlas (pro oba členy jde o kolaborativní bokovku) předvedli pestrý EBM set – tanečnější výjezdy v kmitavé rychlosti, šeptavé vokály doprovázené mechanickým tikotem nebo ambientní terény beze slov. Po poslední skladbě se Lucerna ponořila do napjatého očekávání věcí budoucích.

Čas zhoustl, uběhlo aspoň dvacet minut. Tolik bylo třeba k tomu, aby se stage proměnila v noční krajinu, kam mohli vejít přízrační Skinny Puppy, opět dokazující, že bez originálního divadla a přehlídky kostýmů by to nebylo ono. Toxický kabaret naznačovaly stříkačky s nepěknou substancí zabodané v Ogreho rukou, světélkující lucerna visící z hlavy, mrtvolné masky, hadry, subverzivní šála s dolary, rohy a laboratoře. Nebylo toho málo. Kytarista Matthew Setzer s mrtvolnou, „prázdnou“ maskou a vlající kšticí dostal prostor pro svůj nástroj už zkraje, ačkoli elektronika pochopitelně dominovala skrze celé, více než hodinové vystoupení. Zatímco Nivek Ogre stihl vystřídat hned několik více či méně humanoidních podob (aby se mu diváci závěrem mohli konečně podívat do očí), cEvin Key zůstával strategicky vzadu a staral se o proměnlivý přísun elektronického základu.

fotogalerie z koncertu tu

Pódiu nedominovali jen hudebníci, ale i epileptické vizuály – odstartovat show zapáleným kanadským listem, uvnitř něhož defilují vize hořících měst, je výmluvné. Když se po chvíli symbol otočil vzhůru nohama, bylo evidentní, že odpor je marný a nezbývá než zaujmout „pohled psa na svět“, jak kdysi kapela proklamovala. To už pohlcení fanoušci chápali a nešetřili nadšením. Škoda jen, že naznačenou vizuální pastvu si kvůli tradičnímu prostorovému uspořádání Lucerny užily hlavně přední řady, zbytek byl nucen lovit okem. Zato zvuk mile překvapil. Nepůsobil zbytečnou bolest, a to ani v prostřední části koncertu, kdy došlo na staré klasiky a breakcorové pasáže.

Setlist vůbec přinesl nečekaně mnoho stěžejních skladeb. Bylo jasné, že diváky dostane do varu Worlock a Assimilate, energie proudila i na VX Gas Attack nebo Jahya a finální Candle z alba The Process. U kapely s více než třicetiletou kariérou je stále z čeho vybírat, nicméně bylo patrné, že své si užívá nejen publikum, ale se záviděníhodným nasazením i Skinny Puppy. Přesto všechno scházel výslednému dojmu moment, na který vzpomínat – šlo spíš o celistvý, retrospektivní zážitek než o ničivý okamžik překvapení, vytržení, šoku, performance. A tak nezbývalo než si nevěřícně prohlížet legíny Skinny Puppy v merchi...