Let’s Dance (The Wombats)

Hutnou hudební nadílku si pro kodaňské fanoušky britského indie připravili liverpoolští výstředníci The Wombats. Novou desku Beautiful People Will Ruin Your Life přijeli představit v doprovodu hned dvou vycházejících kapel stejného žánru a malý sál hudebního domu Vega se tak svižně plnil hned od začátku.

Jako první se pódia ujali The Night Café, které si Wombats pro letošní tour nabalili ve vedlejší čtvrti. O žádný kopírák slavnějších sousedů se ale nejednalo, mladé kvarteto připomnělo spíše The Kooks na vrcholu jejich slávy. Bohužel ale existuje důvod, proč britskému indie před pár lety odzvonilo. Skladby velice příjemné na poslech, o tom žádná, ale do paměti se nevryla jediná. Pokud se The Night Café budou chtít vyhrabat z věčné role předkapely, bude zapotřebí víc osobitosti a nejen nezaměnitelný liverpoolský přízvuk a chytlavé, leč taky zaměnitelné riffy.

Pak se Kodani poprvé představila brightonská čtyřka The Magic Gang a obavy z další kopie The Kooks byly ale zažehnány během první skladby. Frontman Jack Kaye si z jihu Anglie přivezl slušné bravado a vystupováním připomněl Maca DeMarca. Hudebně se výkon dal přirovnat ke Car Seat Headrest, a to včetně průměrných ukňouraných vokálů a produkcí zavánějící Soundcloudem. Kde ale chyběla kvalita, kraloval charakter – The Magic Gang se publiku dokázali prodat a během závěrečné All That I Want Is You se už naplno tančilo a kytarový riff mi v hlavě hrál ještě ráno poté.

Čekání na hlavní chod večera se protáhlo, což vydýchanou, vyprodanou Vegu nechalo lehce rozladěnou. O to větší byl potlesk, kterého se The Wombats dostalo s nástupem na pódium. Set načali stejně jako čerstvé album skladbou Cheetah Tongue a pak diváky vzali na cestu do historie kapely, která skončila u debutového alba songem Kill the Director. I po jedenácti letech krotil frontman Matthew Murphy frenetické vokály perfektně, sál skákal nadšením a řval „if this is a romcom, kill the director!“. Party nebrala konce, ze širokého repertoáru vytáhli The Wombats taneční pecku Techno Fan, diváci si šplhali na ramena a nadšení ovládlo celý dům. Kromě doprovodných vokálů měl Murphy k dispozici i na pět set neúnavných hlasů v publiku, které se nejvíce činily během starších skladeb Moving to New York a Tokyo. Naprostý vrchol přišel ovšem s novinkou Turn, jejíž „it won’t get better than this“ se sálem neslo, až mrazilo v zádech. Poslední horečnou tancovačku jsme si užili během žánrové klasiky Let’s Dance to Joy Division – energie dostala punkový nádech a když se trio na okamžik odebralo z pódia, vyvolání k návratu na sebe nenechalo dlouho čekat.

Greek Tragedy byla bohužel slabším zavírákem, než by si koncert zasloužil. A drobná kaňka na závěr charakterizovala celý večer – průměrný výkon předkapel a občasný zádrhel ve vokálech The Wombats narušily jinak skvělý indie mejdan se skupinou, která svými lehce vyšinutými texty krmila jednu generaci ostrovních fanoušků.