Looptroop Rockers a plný dům

Pondělní večer byl v malé Lucerně testem nostalgie. Looptroop Rockers to k nám ze Švédska nemají tak daleko a minimálně třikrát u nás už byli. A přestože o nich v poslední době nebylo příliš slyšet, na současnou tour vyrazili s novým materiálem v ruce. Tenhle fakt byl ale pro většinu návštěvníků druhořadý, jelikož vzpomínky zapracovaly a Praha v testu nostalgie opět obstála na výbornou. Vylezli nejen skalní, ale taky stárnoucí známí, kteří byli naposledy na koncertu PSH v Uherském Hradišti před pěti lety. Co to znamená? V partě jsme nebyli tři, ale bylo nás dvacet. V sále, který byl vyprodaný dlouho dopředu, jsem musel rezignovat nejen na komfortní prostor u oblíbených pozorovacích míst, ale i na pozorovací místa vůbec. Fronta před vstupem byla větší, než jakou kdy pamatuju, a po delší době se počet předkoncertních piv vyšplhal na pět. I díky tomu jsem do prostoru, který jsme s debilní uštěpačností klasifikovali jako “sešlost dreadů a kvasinek“, přicházel připraven na všechno.

Fronta před vstupem až za první roh na baru kupodivu dovolovala poměrně rychlé odbavení. Horší to bylo s hledáním místa a podle očekávání jsem skončil až hluboko pod balkonem, kde byl – taky přesně podle očekávání – zvuk úplně na hovno. Zajímavější věci se měly odehrávat na pódiu. Looptroop solidárně počkali, až se všichni nahrnou do klubu, a kolem desáté je už vítal nažhavený kotel. Promoe, Supreme, CosM.I.C a Embee nastoupili pečlivě sladěni do červených rapových uniforem, což v kombinaci s červeným nasvícením vytvářelo nejen pozoruhodný efekt, ale také zhoršenou orientaci v červené pódiové tmě. Švédští revolucionáři se uvedli několika zářezy z nové desky Naked Swedes, ta ovšem fungovala jen jako předkrm ke známým hitům. Přišly vzápětí. Long Distance Runner, Fortress Europ nebo Professional Dreamers patří do fanouškovských playlistů i více než deset let. A jednalo se o zajímavou reminiscenci na dobu, kdy měl člověk více nadšení, času a méně kritičnosti. Nebyl to nejlepší okamžik koncertní sezóny, ale něco nostalgie nakonec dopadlo i na mojí hlavu. Mezi třemi rappery v kapele zvukově nikdo nezastiňuje ostatní a pódiové trajektorie mají za více než dvacet let na scéně pečlivě synchronizovány. Nevím, proč jsem si myslel, že Promoe ostříhal olbřímí dready, své poznávací znamení. Měl je jako vždy, ani vizuální část show tak nevybočovala ze zajetých kolejí. Jedinou změnou bylo, že DJ Embee kromě laptopu obsluhoval také skromnou bicí soupravu, na kterou odehrál veškerou rytmiku. Fanoušci se při nezbytných, ale stručných proslovech dozvěděli, že i Švédsko má své geopolitické mouchy, Promoe vysvětlil svůj vztah k ženám a pražskou zastávku označil za tu nejlepší na aktuální tour. Tomu se vzhledem k počtu přítomných hlav, zvednutých rukou a bouřlivému ohlasu dalo věřit.

Looptroop Rockers už mě nějaký pátek ze židle dvakrát nezvedají, ale jejich návrat po letech ukázal, že u nás pořád dokáží naplnit dům a vyvolat nadšené reakce. A přestože mi úsměv roztáhla spíše kolektivně dobrá nálada než samotný koncert, o zklamání nemohla být řeč. A především ti, kteří nejsou pravidelnými koncertními návštěvníky, se tvářili velmi spokojeně.