Lunchmeat Opening: v sakrálním střihu (Koreless/Biard)

I tento rok organizátoři festivalu Lunchmeat připravili mimo hlavní program několik zahřívacích večerů. Ten opravdu speciální se konal v jindy nepřístupném gotickém Anežském klášteru na Františku a jeho přilehlém komplexu. Program odstartoval v zahradě v pravé poledne nepřetržitými sety tuzemských djs a producentů, nechyběly stánky s netradičním občerstvením, ani oddělená kuřárna.

Mimo delikátní line-up Lunchmeat vyniká i citlivým přístupem k prostoru. Venkovní stage tak nenarušovala prostředí zahrady, když s ní spíše splývala, organizátoři zabudovali světelné instalace přímo do okolních keřů. Vyčníval pouze černý mixážní pult, který se ztrácel se západem slunce a pod návaly dýmu, načež zůstala osvětlená pouze zadní plocha pro diváky.

Hlavní program se odehrával za zdmi osm set let staré budovy. S přicházející tmou se otevřely chodby kláštera pod dozorem audiovizuální show z dílny kolektivu Roj a jejich ambientní set doprovázely bílé projekce poletující po všech stěnách táhnoucích se chodeb. Během hodinového vystoupení nebylo vidět nic jiného.

Pokud jste se nezamotali v sakrálním labyrintu, bylo na čase přesunout se do hlavní klášterní lodi, kde právě začínal hlavní bod večera – v projektu The Well spojili síly britský producent z labelu Young Turks Koreless a vizuální umělec Emannuel Biard. Oba se krčili u svých nástrojů, které byly položeny na zemi, aby nezacláněly obřímu zrcadlu. V něm se odrážely paprsky světla, jež rozpohybovávala hudba, vznášely se v obřím prostoru, jemuž dominovaly tři nasvětlené protáhlé gotické vitríny a vysoký strop kláštera.

Koreless vystupoval na festivalu už v roce 2014, tehdy se však představil v live setu. S tím se v létě zastavil i na slovenské Pohodě, kde na Red Bull Music Academy Stagi konkuroval Nině Kraviz, která o kus dále předváděla jeden ze svých zběsilých setů. Zato britský producent vrstvil jednotlivé tracky pomaleji a ve výsledku předvedl rozmanitější a zapamatovatelnější koncert, na který se dalo stejně dobře tancovat, jako jej poslouchat z dálky. Pražské vystoupení v rámci projektu The Well bylo logicky méně pestré, protože hudba hrála pouze jednu ze dvou hlavních rolí. Táhnoucí se minimalistický ambient se rozprostíral postupně, Koreless do něj přidával stále nové a nové hudební vrstvy. Stejně tak se “rozevíralo“ i zrcadlo, které teprve během vystoupení umělci natočili směrem k publiku.

Větší úspěch měla druhá, pestřejší půlka večera, kterou Koreless otevřel svým hitem Sun, na nějž navázal sérií velkorysejších tracků. Ty byly skvělým doprovodem pro vizuální show, která stejně jako hudební podklad začala nabírat na intenzitě. Kolem zrcadla se otevřel nový, neznámý, až mystický svět, jehož intenzitu násobily hypnotické rituální beaty, skvěle se doplňující se sakrálním duchem místa.