Malý velký večer (Andy the Doorbum, Ceschi)

Naučí se lidi chodit na koncerty v neděli? A naučí se na ty koncerty chodit včas? Sál i cestovní obyvák na podiu zejí prázdnotou. Tolik k hořké pachuti nedělního večera v Kabinetu Múz. Dneska je na programu šaman Andy the Doorbum a srdcař Ceschi Ramos, který společně se svým bratrem Davidem stál u zrodu labelu Fake Four – nahrávací základny mimo jiné i pro Českem milovaného Astronautalise. Chlapci to vzali pěkně od podlahy a v lednu u nás odehráli sedm koncertů plus čtyři na Slovensku, nicméně Brno se moc nepochlapilo - účast spíše symbolická.

Brány pekla se otevírají, tma černá jako kafe Agenta Coopera. Tušila jsem, že koncert Andyho bude jízda. Tušila jsem, že se na stagi zjeví v kostýmu dvoumetrového čerta? Tak to ani náhodou. Jediný zdroj světla je jakási čelovka v jeho ruce, kterou si podsvěcuje obličej, a se stoickým klidem a hlasem cirkulárky uřezává kousky z posledního alba The Fool. Nekonvenční Američan s punkem v žilách. Melodický podkres připomíná rozbíjení skla a sám Andy by nejspíš neměl s pojídáním střepů problém, je v tom ale něco víc. Maska jde stranou – a to doslova – Andy klečí nad osamělým reflektorem a se stravitelnou dávkou teatrálnosti si z obličeje drolí bílý make-up. Děsivý hábit je jen tvrdá slupka, na pódiu zůstává obnažený, obyčejný člověk (což se ukázalo i krátce po show, kdy se ujal merche, aby mohl pobýt s fanoušky). Do ruky kytara, na hlavu kápě – sotva se stihnu nadechnout, pulsují Kabinetem niterné žalozpěvy. Lidi stojí nehybně, a to i ve chvíli, kdy Andy svou náměsíčnou chůzí proplouvá řídkým davem, aby si na každého posvítil. Husí kůže a aplaus.

Vzápětí Ceschi. Výslovností ani češi, ani keši, ale hezky - česki. Jako by se nechumelilo, bere kytaru a sedá si na kraj pódia, a tak kolem něj tvoříme kroužek. Bez mikrofonu a zbytečné pózy, hudebník srdcem i duší. Ceschi je jak nekontrolovatelná střela, na prominentní místo na stagi se tady nehraje, je prostě všude. Na Last.fm přidělený štítek „hip-hop for people who do not like hip-hop“ má sice vypovídací hodnotu nula, nicméně výhradně o hip-hopu se u Ceschiho mluvit nedá – beaty pravidelně prokládá akustickými kytarovkami, které mají sice o špetku méně hitovosti, ale chemie pracuje spolehlivě. „I´d rather play floor gigs for 40 kids than any fucking festival stage“ na dnešek pasuje jako prdel na hrnec. Je neděle a přes to nejede vlak. Necelá čtyřicítka příchozích o to upřímněji děkuje, rozlučková Barely Alive už zaznívá v předsálí Kabinetu v ruchu běžného barového provozu. Spontánní Ceschi.