Maminko, proč ten pán tak ukrutně křičí? (Deafheaven)

George Clarke vypadá jako slušný chlapec z dobré rodiny - košile, tmavé kalhoty, polobotky, vlasy hezky učesané tak, že jsem myslel, že je z Německa. Tento vjem trvá jen do chvíle, než vystoupí na pódium a chopí se mikrofonu. Pak nastává peklo, asi jako když si doma pustíte na plno výkonnou aparaturu: tlaková vlna vás přimáčkne na protější stěnu, kde vás drží a nedá vám nadechnout až do konce skladby. Vy pak v pauze lapáte po dechu a snažíte se honem najít ovladač, abyste to vypnuli nebo alespoň ztlumili, ale tady žádný dálkáč není, jen znovu a znova další vlna tsunami a tak to trvá celou hodinu. Kdybych to měl popsat jedním slovem, tak mě napadá jen fyzično.

Strahovská Sedmička je po žateckém Banánu (RIP) pravděpodobně nejmenším klubem, který jsem kdy navštívil, ale na sto procent ten s nejnižšími stropy. Proto mě překvapilo, kolik lidí si (včetně frontmana) opakovaně skočilo z pódia.

Když jsem Deafheaven viděl poprvé před dvěma lety v Matrixu, kdy předskakovali Russian Circles, vůbec se mi nelíbili, a ani zvukař jim moc nepomohl (přitom Russian Circles měli nejlepší zvuk, co jsem kdy v Matrixu slyšel), takže jsem si říkal, že jednou stačilo. Pak jsem ale na Spotify vyposlechl jejich poslední desku Sunbather, z níž hráli samosebou i na Sedmičce, rozhodl se tomu dát ještě šanci a rozhodně nelitoval. Další kandidát na letošní koncert roku. I zvukově to bylo o mnoho lepší. Ne úplně dokonalé „hi-fi”, ale to se tak nějak u téhle muziky ani neočekává.

Na předkapelu jsem se po dlouhé době těšil. Většinou vynechávám nebo přetrpím, tentokráte ne. Poslechl jsem si dostupné ukázky a dokonce si říkal, jestli nebudou lepší než Deafheaven. Nebyli a tentokrát nebyl na vině zvukař a pravidlo, že předkapela má/musí mít horší zvuk. To, co se zdálo při domácím poslechu zajímavé, bylo na koncertě zdlouhavé a nudné, takže vjemy z vystoupení Tengri oscilovaly mezi „je to skvělý” až po „jdu si zakouřit ven”. Do konceptu kapely mi navíc nesedí ani plastikpíplovský, místy falešný zvuk houslí. Škoda.

PS: Koupil jsem si dva vinyly Deafheaven. Vlastně tři, v jednom jsou dva.