Mario Bros. v akci: Giraffage & Lindsay Lowend

Natěšená i nervózní, jak jen může být novopečená matka, která vyráží oslavit tři měsíce od narození prvního potomka na koncert. Po ujištění skoro-manžela, že matka je sice důležitý, nicméně ne nepostradatelný element, vypínám laktační software a jdu se bavit.

Vylidněná a uvolněná atmosféra MeetFactory nenasvědčuje tomu, že ten večer přivítáme děti své doby, vykradače hrobů popkultury, říkejte jim, jak chcete. Poťouchle si říkám, že to vypadá spíš na večírek hudebních publicistů a fotografů zoufale se snažících urvat dobrý záběr, taky dětí sotva odrostlých základce.

Jede se podle line-upu, sotva ukořistíme drinky, zabydluje se za elektronickými hejblaty zázračné washingtonské dítě Lindsay Lowend (je to kluk, fakt). Ač dvacátník, vypadá na třináct. Proudy zvuků valících se sálem prozrazují zručnost, talent i kreativitu. EP Wind Fish je pouhou miniaturní ochutnávkou, jak přesvědčuje kaleidoskop kvetoucích zvuků, jež se derou zpod rukou mláděte v kšiltovce a černých obroučkách, nadšeně vyhazuje ruce do vzduchu a v jednu chvíli vyrazí přímo do publika. Stává se ze mě hudební pedofil. Ocitáme se u průzračného bazénu obleženého vnadnými kočičkami a ořetězenými chlápky, ze kterých stéká pižmo po litrech. Je to kopista a obtahuje už dávno načrtnuté linky, dává vzniknout svěžímu a živoucímu originálu. Zasněnost a R&B střídají plochy ze soundtracků osmdesátkových videoher. Před očima mi do západu slunce ujíždí elegantní dlouhé kabrio... americká ptáčata se zlehka osahávají na parketu a spouští příjemné reminiscence na vlastní telecí léta propařená na parketu. Ke konci už Lowendovi věřím, že mezi jeho oblíbené klasické skladatele patří „impresionista“ Debussy.

Sál se konečně trochu zalidní a rozehřeje pro milovníka pizzy Giraffage (a.k.a. Charlie Yin), kterého jste v Praze mohli slyšet před třemi lety v komornějším prostředí dejvické kavárny Potrvá. Vlastní tvorbu z alb Needs, Comfort a EP Pretty Things prokládá sanfranciský rodák bootleg remixy profláknutých i méně známých songů v hávu dream popu, chilloutu a dalších moody stylů. I přes rutinnější vystupování si klestí cestu k publiku i díky perfektní video projekci. Barevné rastrové tapety, kultovní nintendovská Mario Bros. partička, omeleta v životní velikosti, Frida Kahlo, manga i karate jeptišky. Proudy světel probouzí jaro i něhu pro 21. století. Do téhle noci jsem neznala nikoho, kdo by dokázal udělat poslouchatelný remix z Party in the U.S.A. od Miley Cyrus. A co to neslyším... hitoví Stardust a jejich Music Sounds Better with You? Janet Jackson a Someone to Call My Lover... holy shit... třešinka Dreams od pravěkých Irčanů Cranberries provází až k pomyslnému vyvrcholení. Upřímně, nebudu vás unavovat seznamem všech remixů, snad jen že do hledáčku se dostal i The-Dream, kterému Giraffage věnoval celé album. Kromě vlastní produkce je The-Dream spoluautorem pecky Umbrella od Rihanny nebo Single Ladies od Beyoncé (ano, napsal i něco pro Justina Biebera a jeho dívka se jmenuje Nivea!!!, ale to nevadí).

Fajnový jarní mash-up večírek. Luigi Lowend i Mario Giraffage pohnuli naší zkamenělou duší a provětrali zatuchlý pražský ozón. I na princeznu Broskvičku se dostalo – mladinká Američanka vyskočila na pódium a její noční stolek už zdobí momentka s Giraffagem. Sladké sny.