Masakr i pusinky. The Birthday Massacre po šesti letech.

Opětovné shledání po letech může vést k deziluzi idealizovaných vzpomínek a rozevření nepřekonatelné propasti. A někdy taky ne. V Lucerně bylo očividné, že se Praze po kanadských smíšcích těch šest let stýskalo, a to tak, že moc.

Playlist The Birthday Massacre z prvního dne turné jsem sice viděl, dokud ale nezačal narozeninový masakr, nechtěl jsem věřit svým očím. Slyšet naživo po letech doufání a čekání Red Stars, a to hned jako úvodní! song, byl zásah na srdeční komoru. Reakce Chibi na vřelé uvítání udiveným výrazem Alenky, která si není jistá viděným, bylo gesto, jež mi vehnalo slzy do očí. To není popis citového rozpoložení, ale relevantní výpovědní hodnota.

Pak jsou taky kapely, na které je nudné se jen dívat. A to opět nebyl ten dnešní případ. Synth-rockoví králíčkové sice možná vypadají jako postavičky z groteskního komiksu o upírech a nemrtvých somnambulistech, řežou do toho ale, jako by byl poslední úplněk. Postřehnout během setu všechnu jejich mimiku a gesta je výzva i pro všímavé. Rainbow je rarášek, co se neustále něčemu kření a dělá na Natea opičky, ten je vzápětí opětuje. Občas sekundoval hlasem, tedy pokud neukazoval basákovi, že umí hrát i s nohou přes krk. Vypadalo to, že se předvádí víc sami před sebou než před publikem. Druhý kytarista Falcore působil jako postava z německého expresionistického filmu a hravý klávesák Owen se chvílemi dotýkal svého Korgu, jako by říkal “teď to zmáčku tady a pak tady“. Roztomile střelená slečna králíčková se šibalským úsměvem dávala high five, hubičky na tvář i ruce líbala.

Průřez tvorbou nevyzněl vůbec rutinně, spíš ukázal schopnosti a vývoj kapely a nadání strhnout jak něžnou sladkostí, tak i ostrými riffy se zasekávanou rytmikou. Culíkatá Chibi střídala slabounký hlásek stydlivé gothičky, skřehot zombie holčičky a silný hlas, se kterým neměla problém proniknout skrz dalších pět nástrojů. Střelená možná, ale ne nešikovná nebo ledabylá. A to její radostně opakované „dekuji“ s výrazem „jejda, snad jsem to řekla správně“... Bude se mi stýskat. Dekuji very much.