Melancholie ve světelné kleci (The Smile)

The Smile byli doposud tajemní. Projekt Thoma Yorkea a Jonnyho Greenwooda z Radiohead a bubeníka Sons of Kemet Toma Skinnera se poprvé představil krátkým streamovaným setem v rámci virtuální verze festivalu v Glastonbury v květnu loňského roku. Ten tak akorát navnadil, ale že by dokázal říct něco vyloženě určitého o Yorkeově „covidovém projektu“, to ne. V prosinci 2021 a lednu 2022 vyšly singly You’ll Never Work in Televison Again a The Smoke – náznaky, lákání.

Tato aura byla prolomena trojicí koncertů, které se odehrály mezi 29. a 30. lednem 2022 v Magazine London, v místě, které připomíná cirkusovou manéž. The Smile hráli obklopení živým publikem, ale koncert zároveň streamovali – a této vymoženosti, která na důležitosti nabyla v posledních dvou poněkud nešťastných letech, dokázali výborně využít.

Trojice muzikantů se uzavřela do jakési kruhové klece, kterou od diváků oddělovaly světelné tyče měnící barvu – a to byl vlastně jediný vyloženě „fyzický“ vizuální prvek. Vše ostatní obstaral pohyb kamery, který se vyžíval v rotaci, rovné linie světelných tyčí ohýbal a vytvářel dojem, že se nad muzikanty svírají. Barevné záběry se střídaly s černobílými, každá skladba byla uvedena titulkem s názvem.

O The Smile se spekulovalo, jestli to nebude jen variace na Radiohead – a londýnské koncerty tyhle hlasy utnuly. Yorke a Greenwood JSOU Radiohead a z jejich nové produkce je to znát. Stále je tu typická arytmie, zvukové hledačství i příznačný frontmanův vokál a melancholický feeling, jistě. Zároveň je tu patrný posun směrem k novým teritoriím, výrazný je zejména vklad Skinnera, jehož jazzový background je pro zvuk The Smile jasným přínosem. Míchá se tu tak jazzová, křivolaká rytmika s postpunkovými i postrockovými vlivy a elektronikou, klíčovým znakem jsou repetitivní melodické struktury (viz např. singlová The Smoke a její basová linka), které skladbám propůjčují hypnotický nádech. V jádru to jsou ale výrazné písně, které umí zasáhnout svou emocionalitou a opravdovostí. Křehké momenty, kdy Yorke zasedne za klavír v Open the Floodgates nebo vezme do ruky akustickou kytaru hned v následující Free in Knowledge patřily k vrcholům koncertu a nejinak tomu bude i na připravovaném albu.

Ačkoliv se skupina na konci omlouvala, že „už toho vážně víc nemá“, materiálu je na dvě plnohodnotná alba. Uvidíme, jak to bude nakonec celé vypadat. Závoj tajemství je poodhalen, nicméně dá se předpokládat, že The Smile ještě překvapí.