Metallový jukebox v Praze (Metallica By Request)

Aerodrome Festival upgraded o jeden rok. Po nebi se honí mraky, sekuriťák prohrabává bágl jen letmo. Zatím lepší než loni. Kvelertak z dálky hrají jen instrumentálky. Hjelvik zaniká v hřmění nástrojů norské kapely. Problémy s ozvučením jsou zpět a ve změť nástrojů (vyčnívají jen klávesy) se mění i vystoupení Children of Bodom. Vkládali jsme do nich větší naděje.

Slunce se ale stále směje a Alice in Chains začínají energický set. Problémy se zvukem mizí a Moodyho vězeňský hymnus Check My Brain ladí příjemnou Californication atmosféru (letošní řada konečně típla vajgl přežité série) a přes rychlejší pecky nahazují i příjemné melancholické balady. Lehký deštík nás vane pod břízu ke Slovákům („Si lesníkova žena a nespoznáš brezu?“) a kletby za loňský nedostatek vody jsou po zásluze potrestány. Provazy deště mění Aerodrome na Aquadrome a krom vody se boty plní taky pivem a blátem. Pláštěnka nepomáhá.

Běh hřbitovem, Morriconeho intro. The Ecstasy of Gold z Hodného, zlého a ošklivého připomíná nedávno zesnulého herce Eliho Wallacha. R.I.P. Metallica nastupuje s drobným zpožděním, zapříčiněným nezbytným vysoušením pódia. Riffy jsou jak kapky deště (rychlé a husté), Battery prořezává promočenou atmosféru nadšení jako nůž máslem. Efektní LED obrazovky přenáší ikonické obrazy, Roberto s basou vypadá jako Viking hrající bohům ve Valhale. Všichni skandují SANITARIUM! Lup! Vizuální slast je utnuta - vypadla pravá část obrazovek a nepříjemná pravda vyplula na povrch: pořadatelé nepočítali s bouřkou.

Pro letošní rok Metallica připravila menší oživení. Kdo si koupil lístek, mohl hlasovat, jaké skladby si na koncertu poslechne, odtud Metallica By Request. Občas se tak v jednotlivých setech vyskytnou málo hrané skladby, jako je Orion nebo Whiskey in the Jar (nový Jamesův nejoblíbenější song), přesto je zarážející, že pro opravdu jedinečné kusy jako například The Frayed Ends of Sanity, který hráli možná jednou v životě, nehlasoval skoro nikdo. Praha tak dostala Best of, příště snad fanoušci popustí uzdu fantazii.

Vybrat vrcholné momenty je na každý pád jako hledat pihy na bezchybném těle Kate Beckinsale (pojištěném photoshopem), kvarteto sází jednu pecku za druhou. Plus solidní nový song Lords of Summer (album bude příští rok), odkazující na zlatá osmdesátá. Robertovo basové sólo v Sad But True potěší velmi, stejně jako když se přidá Lars a zamíří spolu ke hvězdám v souhvězdí Orionu. Vizuální pastvu pro oči nabídne One, kdy střílení žlutými laserovými paprsky do diváků nahradí neskutečná světelná show. Lom světla o déšť vytváří ve vzduchu působivý efekt mihotavého radioaktivního prachu, Bůh žehnej té padající vodě. U Creeping Death (uvedena rozjařeným fanouškem) teče po obrazovkách krev, během For Whom the Bell Tolls zvoní v pozadí zvon. Zvuk je kvalitní, Metallica si ho pohlídala, ale obraz předčí veškerá očekávání. V průběhu koncertu ještě tahá z návštěvníků peníze tzv. volenka dne (Vote of the Day), když se o jednom songu zahraném v závěru show má rozhodnout až na místě. Své místo na dešti vybojuje St. Anger, dvouhodinový set pak zakončí Seek & Destroy.

„Metallica Underwater“. Prvotřídní výkon, který Hetfield, Hammett, Trujillo a Ulrich předvedli i přes to, že hráli v bazénu, špička letošního léta. Událost typu ... by Request by ovšem zasloužila netradičnější setlist, ne jen zas a znova největší hity.