Mikrofonový svůdník Big Daddy Kane

Big Daddy Kane je obvykle titulován jako pionýr nebo chodící legenda. To v rámci hip hopu znamená zpravidla dvojí. Buď má interpret nejlepší léta nezadržitelně za sebou (lepší varianta) a nebo je už několik let po smrti (typicky zastřelen). U Big Daddy Kanea aka Blackanovy aka Dark Gablea platí první varianta. Na druhou stranu panuje dobrá tradice, že chybějící zářezy v diskografii umělec často dohání na stagi, kde při konfrontaci s mladšími ročníky často vychází vítězně. Na loňském Hip Hop Kempu se tak pro mě Kaneovo vystoupení stalo takřka iniciačním zážitkem. Jeho svižná flow s typickým frázováním a akcentem se nikdy nevymanila ze škatulky oldschoolu. Ale tady dřímá v nepřizpůsobování síla. Místo uctivého oprašování antikvární minulosti přišla srážka se stylem, který sice dvacet let nikdo nejede, ale z údernosti nic neztratil. Big Daddy Kane je sice něco jako poslední generace mongolských hrdelních pěvců, ale rozbalit to pořád umí. Na přelomu osmdesátek a devadesátek byl na vrcholu, když v elegantním saku, se zlatou klobásou kolem krku a minimálně dvěma ženami po bocích vyučoval styl nejen v Americe. Jezdil na focení s Madonnou a Naomi Campbell, Jay-Z u něj začínal jako hypeman a v přednesu byl perfektní. Po zatím posledním albu z roku 1998 se za ním však zavřela voda a místo honění trika začal důstojně stárnout. Jak se mu to daří, měl ukázat úterní večer.

Role předskokanů připadla producentovi Marcu Polovi a MC Hannibalu Staxovi. Zhostili se jí bohužel s až přílišnou snahou „neukrást show“. Hannibal Stax s pomalejší dikcí neměl moc šancí přivést publikum do varu, a to ani přes vydatné zdvojování brooklynským boombapovým pravověrcem Marcem Polem. Nejzdařilejším momentem byl nakonec rychlopalný track od polského sympaťáka O.S.T.R., který přišel jako neohlášený host a po půlnoci stihl na Václaváku ještě v rychlosti natočit několik záběrů do nového videa.

Kolem půl jedenácté se srotila ne zrovna početná návštěva klubu k nástupu do stroje času. Hlavní pilot Big Daddy Kane chytil hned od začátku knipl pevně do rukou. Bílá košile, šedá vesta a bílé džíny s lehce ošoupanými flitry byly adekvátním pracovním oděvem starosvětského mikrofonového svůdníka. Outfit vysloužilého disco tanečníka nemohl zůstat nedoplněn tanečními pohyby jak vystřiženými z disco klubů konce osmé dekády. Lascivní kroužení boky, svižná práce nohou, neoddiskutovatelné charisma a roztočená disco koule odrážející decentní barevné nasvícení byly nezbytnou součástí scény. Big Daddy na pódiu bleskurychle přehazoval mikrofon z jedné ruky do druhé, až se zdálo, že levituje, a zkušenými pohyby klátil stojan, který poddajně cestoval po scéně. Svižné beaty starých hitů dokázal i v pětačtyřiceti s přehledem urapovat a navíc předvést, že tehdejší flow ani dnes neztratila na své působivosti. Bylo to v něm jako v koze.

Jeden ze silných momentů nastal, když nadšené obecenstvo přetavilo dlouhý aplaus v ještě delší skandování „Big Daddy Kane, Big Daddy Kane“. Ten i přes prvotní dojetí skandování utnul, aby bez jakýchkoli průtahů nemilosrdně odpálil další vál. Není bezdůvodně označován za jednoho z nejlepších MC´s všech dob. Ze schopností, které ho zdobily v časech největší slávy, ani přes nevyhnutelný retro odér nic neztratil. Zároveň je asi jediným, kdo dokáže předvést oldschool přelomu devadesátek v plné parádě. Styl, co chytil za srdce.