Milovat a rozumět - MišMaš

„Ty jsi neviděl, jak měl ruku ten kluk před tebou?“

„Ne, jsem tu prvně, ale příští rok už budu vědět,“ odpovídám ženě s kladivem, přikládám ruku s festivalovým páskem pod kovadlinu a ona několika údery stvrzuje, že tady patřím.

„Svoboda je lež! Nechci být viděn!“ Mrazivé samplované hlasy. Hraje Tábor radosti. Dark ambient kult z Jihlavy, srovnatelný s tím, co se v žánru děje ve světě. Parádní souhra hudební i vizuální složky, masky, výjevy na plátně, povedený zvuk. Temno, rituál, krásno. Poslední kapela pátečního dne na Plátěné scéně a ode mě jedna z mnoha poklon pro festival. Kapely okolo dark ambientu, industrialu a příbuzných stylů hrávají spíše na stylově vyhraněných akcích, MišMaš je jeden z prvních, který sáhl mimo tradiční menu „klasických“ festů a ukázal, že to funguje.

Vlaštovky a zvuky, jak prolétávají nad hlavami a krmí mladé. Lidi a zvuky, jak žvaní okolo. Gurun Gurun a zvuky z pódia. Druhá scéna je v Maštali. Je sobota odpoledne. Hnízdící tvorové v jedné z budov jinak opuštěného areálu bývalého statku asi nečekali ten celovíkendový fičák, ale dávají ho v klidu. Gurun Gurun zase možná nečekali tak tichý zvuk a tolik žvanilů. Já jsem nečekal, že se tomu nakonec poddám, vpluji do celé té zvukové koláže a zažiji další velmi povedené vystoupení naší experimentátorské špičky. Letíme.

Jejich japonský kámoš Asuna ukázal, že s jeho zvuky si není radno zahrávat, byť se program jmenuje 100 Toys. Sympatický ďáblík sampluje zvuky nejen hraček, mixuje je a různě przní a kroutí a do beden jdou drony, noise, psycho, pak vezme kytaru a hraje na ní, občas přidá lidský hlas. Krása experimentu v čisté podobě, přidávají se i Gurun Gurun a celé vystoupení je především radostnou, tu temnou, tu rozpustilou a zábavnou oslavou zvuku.

Hnusáci a maskovaní bubáci obklopeni hustou tmou a temnou zvukomalebností umí vyvolat i jakýsi respekt a úctu, pokud se člověk otevře a zcela ponoří do jejich hry. RSS Boys. Jsme v Maštali, je pátek večer. Maskovaní Poláci bavili na Primaveře v Barceloně kolegu Tondu Kocábka, nás zase baví v Bojkovicích. Možná trochu méně toho kopáku a rytmiky a trochu více prostoru pro elektroniku. Zvukař má ale celý koncert šavle stejně...

fotogalerii z festivalu najdete tady

Král zábavy páteční noci či spíše sobotního rána? Ventolin. Maštal tančí, usmívá se, baví se a stejně tak i Ventolin za svými elektro hejblaty na pódiu. Začíná hrát, pak je ale třeba přesunout se na Tábor radosti. Tábor radosti skončil. Ale co to zní za „techno“ od Maštale? Ty vole, klobouk dolů. Ventolin hraje furt a furt dokáže bavit!

Ostrak Mode zní lépe z desky, živě je to trochu unylé. Škoda těch silných písniček. Na Plátěné scéně hrají v pátek večer i Please The Trees, několikrát projdu kolem, ale není důvod zůstávat. Když to přeženu, slyším takovej lepší rock a přijde mi to i pozérské. Zůstávají ale kámoši Vrbis a Šutor, padesátiletí fanoušci a znalci lidí jako John Zorn a jemu podobní. „Ty vole, co to bylo za skvělou kapelu? Parádní. Jo, místy unylejší, to jak jsi asi zrovna šel kolem. Jenže pak to přišlo, to byl noise, to byl nářez, to místy znělo jako Swans! Jeden z nejlepších koncertů MišMaše.“ A máš to, říkám si a věřím, že takhle tu své „nové“ kapely objevili za oba dny i mnozí další. Předsudky jsou na hovno a každej to holt vnímáme po svém.

Sobota, noc, Maštal, Felix Kubin. Mistr elektra z Německa. Podobně jako Asuna baví lidi, baví sám sebe, obrovská radost z muziky. Tančí se, úsměvy z pódia i na pódium, hrátky se syntezátory, rozradostněný „Kraftwerk“ a ein Mann na pódiu, který je zábavným hercem i diktátorem večírku.

U maštale parádní fire show. Dole v areálu další pódium, kde v pátek v noci buří cimbálovka, a všichni okolo sborově a s radostí pějí lidovky. „Kač, kač, kač, kačena, nasypu ti zeleného jačmeňa…“ V sobotu odpoledne workshop nejen pro děti, které si s rodiči vyrábějí masky, pak se hraje etno, jungle, jihoamerická taneční hudba, balkan a další a další a další, tančí se až do nedělního dopoledne, vše pod taktovou lidí soundsystemu Bassta Fidli.

Hlavní bar má nejen hbitou a příjemnou obsluhu, ale i skvělý vkus na reprodukovanou hudbu. Parádním místem k relaxu je i menší bar, spíše pro kafaře, milovníky kvalitních rumů a v neděli dopoledne se tady hraje taky. Ten chlapík, co sedí za basou, už sice pomalu spí, zároveň ale nepustí šmytec a drží, akustické kytary s ním, hrají se otřepané fláky, festival už končí.

Příště už tu ruku pod kovadlinu dám správně napoprvé.