Moderat i Nowa Muzyka - v životní formě

Tauron Nowa Muzyka opravdu vhání krev do žil. Příkladný line-up, skvělá organizace a obdivuhodný vkus charakterizovali i osmý ročník. Report ze sobotní noci.

Není pranic snadného hodnotit festival, který kvalitou přesahuje většinu tuzemských. Zvlášť když je potřeba řádku superlativ zředit trochou kritiky. Jestli už se má na někoho snést, bude to Jamie Lidell. Poslední koncert jeho turné působil trochu unaveně. Jamie není takový bavič, jak by se zprvu zdálo. Názorově se v tom rozcházím s většinou nadšených reportů, pokud by měl ale Lidell utrpět srovnání třeba s Jamiroquai, krčil by se v rožku. Působil roztěkaně a množství panelů a tlačítek mu přerostlo přes hlavu. Dokonce i hity jako You Naked nebo starší, publikem milované Another Day a Multiplay se rozpily ve snaze o změnu. Jamie, Jamie… smutný poslech.

Přesvědčivější párty proběhla na Red Bull Stagi s Kamp! Trojka hezounků, která hýbe Polskem, produkuje lesklý synth popík vyzrálých 80s. Nic interesantně originálního, ale jejich navoněné melodie perfektně reflektují nostalgii tanečních parketů. Retro tancovačka pro pokročilé, navíc v pěkných barvách – to prostě zabírá. Pokud se jim dostanete do spárů, prošoupete střevíce. A jestli máte nějaké doma, oprašte je, Kamp! uspořádají pět večírků i v ČR>.

V line-upu festivalu se objevila i nová hvězdička London Grammar. Velmi rychle šplhající trio z Londýna mě nepřesvědčilo, glorifikováno pro jediné EP stanulo předčasně vedle takových hvězd jako Lana de Rey nebo Florence and the Machine. Zpěvačka Hannah Reid je charismatická osobností i vokálem, pokorné písně ale vyzněly v mezičase DJských setů jalově. A zda nezapadnou do mainstreamového rádiového provozu, se teprve rozhoduje. Jasněji bude 9. 9. po vydání letošního debutu.

V záplavě nové muziky vynikal Sohn. Pokorný, pozvolný, hlubokomyslný, zadumaný, přesto nedistingovaný a otevřený. Vrávorající na hraně soulové epiky a eklektické, masivní elektroniky s velmi přesvědčivou důrazností kráčí ve stínu profláklého žánrového bratra Jamese Blakea. O to víc oslňuje, když z něj vystoupí. Sohna jsme v time-table rozpisu zakroužkovaného neměli, ale posluchače k sobě stáhl nakonec ze všech stran areálu. Temné, naživo překvapivě mohutné valy elektroniky v kombinaci s jiskřivým hlasem stanovily jeden z vrcholů festivalu.

Z podobného hodnocení se měli těšit také Brandt Brauer Frick Ensemble, bylo by to ale spíše tendenční tvrzení. Jejich loňský výstup na malé scéně měl nezměrně větší sílu. Ne že by se jim vystoupení s orchestrem nepovedlo, je jen hrubě na pováženou, že odehráli takřka identický tracklist jako během sedmého ročníku. Jedinou ozdobou byla švédská multiinstrumentalistka Erika Janunger, nicméně její unavené, diametrálně odlišné podání slavné Pretend (původně s Emikou) koncertu také nepřidala.

Naštěstí nebyli Brandt Brauer Frick Ensemble jediným koncertem se stojany na noty. Maestro Gregor Schwellenbach, jak bylo avizováno již v pozvánkách, vyhověl přání německého labelu Kompakt a u příležitosti jeho 20. výročí transformoval několik nahrávek do akustické podoby. Techno miluje, ale jak sám říká, byla to pro něj až sportovní výzva. Elektronická hudba je podle Schwellenbacha tak „akurátní“, že se zdálo výhodnější převádět ji jakkoli, jen ne na lidské artificium. Našel ale takové umělce, kteří dokázali učinit z melodických nástrojů rytmické – groovy smyčce a jeho extrémně invenční práce jako korepetitora a pianisty přinesla překvapivě funkční výsledek. Schwellenbachovy kompozice byli na TNM to zdaleka nejintimnější, přesto dokázal utišit přeplněný stan a uspět i s de facto romantizujícím pojetím. Closer Musik, Michaela Mayera, The Modernist nebo Saschienne jinak najdete i online – stojí to za to.

Zlatým hřebem sobotní noci byli pak jednoznačně Moderat. Plastická projekce na překřížených polopropustných panelech, výňatky z klipu Bad Kingdom, černobílé motivy, světelné kužely s efektem hvězd na hlavní zastřešené stagi a intenzivní hodina a půl slasti – Moderat jsou v životní formě. Perfektně propagovali novou desku a byli jediní, kterým byl dovolen výživný přídavek. Střídavé formy rozjímavého Apparata a prudší hrátky Modeselektor nebudou nikdy pasé. A jak uvedl v jednom z rozhovorů na TNM Sasha Ring, ani neuvažují o změně nebo hostech. Takto jsou dokonalé šťastní. A my s nimi.

Kdyby se po atmosféře Tauron Nowa Muzyka někomu zastesklo, doporučujeme After TNM v kultovním Jazz Klubu Hipnoza – filmový experimentátor Zan Lyons zajistí audiovizuální rozehřátí a Fuck Buttons představí čerstvoučké album Slow Focus. Lístky stojí pusu a dají se koupit přímo na místě v den akce, 30. 9. 2013.