Morytáty Ďáblova stáda

Ďáblovo stádo sice nejvíce zapadá do country a trampské hudby, což u mnohých vyvolává osypky a představy o provlhlé celtě a kanadách, obavy jsou ale zbytečné. Parta má do uválených harcovníků daleko, na pódiu stojí elegantní kovbojové a kovbojky s charismatickým Wabim Daňkem v čele. Projekt, který si vysnili bubeník David Landštof s Josefem Štěpánkem, se zhmotnil během několika měsíců v podobě desky, na které hostovala Radůza nebo Aneta Langerová. Debutové a zlatem ověnčené album se křtilo v březnu a v létě se pekelníci mihli na festivalech, s první šňůrou se čekalo až do sychravých podzimních dnů. Po pěti štacích zakončil „Lesní turné“ pražský koncert v sále Městské knihovny.

Preciznost je znát nejen z promo materiálů či obalu desky, vypiplaná byla i scéna. Lampy, peršany na zemi, knižní zátiší, kůže z divočáků i paroží dvanácteráka na stěně, dokonalý dojem interiéru hájovny z Káji Maříka, chyběla jen rozpálená kamna. Když se po několika tónech Samoty přidal k ansámblu mladých muzikantů trampský nestor Daněk, přivítal ho potlesk několika stovek rukou. Kromě Landštofa se Štěpánkem tvoří sestavu kytaristé Luboš Novotný a Michal Gregor, basák Jan Lstibůrek, pianistka a zpěvačka Šárka Adámková s vokalistkou Petrou Páchovou. Právě ty dostaly v první polovině zasloužený prostor v písních Hejno vran, Kate, Bílý šátek i v jediném anglicky zpívaném kuse In My Life. Morytáty a legendy z vydané nahrávky doplnilo několik novinek. Odrhovačka o kriminálníkovi Jessem Jamesovi, Dlouhý černý závoj o přátelství až za hrob nebo právě Kate z pera a strun Stáda.

Ve druhé půli byl Wabi na chvíli ponechán svému osudu. Konečně vzal do ruky kytaru i on, aby přehrál spolu s doprovodem syna Šimona své hity – Píseň, co mě učil listopad, Dívku v mercedesu a vzpomínku na Pavla Bobka, Pojď dál a zpívej. Refrén zapěl celý sál, ovšem mnozí zvládli přezpívat celý večerní repertoár.

Těžko vyzdvihnout nejlepší momenty, múzami políbení hudebníci excelují v sólech i v celku, předvedli se v unplugged verzi Caseyho Jonese, aby na konec vyprávěli o bitvě u Little Bighornu. Má vůbec smysl dodávat, že se to bez přídavku neobešlo? Setřeli jsme Rosu na kolejích a v povznesené vánoční náladě, s přáním „Dej bůh štěstí“ na rtech, vykročili do mrazivé noční chumelenice. Bílé skály sice na čas utichly, pánové a dámy ale nehodlají zalézt za pec. Namísto zimního spánku se vrací do studia, aby natočili druhé album, na světlo boží se tak znovu dostanou prastaré příběhy zaváté prachem z prérií...