Mr. Warp s plameňáky. Rustie.

Resty je třeba především dohánět a ne si vyčítat nenavštívené koncerty minulých let. Samoúčelné ronění slz nad tři roky starým attending listem plným vašich kámošů (v horším případě) či povážlivě prázdným (v lepším případě – nezaspal jsem sám!) nepřinese zdaleka takovou útěchu, jako vykopat se do MeetFactory a zjistit, že z těch pěti set lidí na Facebooku přišla maximálně polovina. Takže pokud pláču nad Rustiem v Roxy 2012, za tři roky bude někdo možná plakat nad Rustiem v MeetFactory 2015. Slabá útěcha, větší lítost – možná není středa párty den. Možná je už Rustie out, co já vim.

2 is 8, 8 je 2. Struktury a obrazce, dvě strany, osm úhlopříček a pět laserů k tomu. VJ od anglického producenta Lonea si na své bílé Polo Ralph Lauren triko like a boss promítá animace nejen z dílny mistrů japonských anime. Zatímco Lonelady je stejně jako Rustie z Warp Records, mužský „protějšek“ Lone přichází z R&S, minimálně přes Aphex Twina spřízněné belgické stáje. Klubovější zvuk míří kamsi mezi hip hop a house s chaotickou tečkou, a ačkoliv nezůstane zcela bez odezvy, v kontextu toho, co přijde, se zdá, že instituce předskokana se vzala za špatný konec. Ostatně, zatímco při poslechu skvělého Loneova LP Reality Testing mi přišlo, že by večer nemusel mít nutně jasného headlinera, na místě jsem byl vyveden z omylu celkem rychle.

Lone jako předzvěst nastávajícího úsvitu, pomalu se probouzejícími beaty vstříc dalšímu tanečnímu ránu. Rustie jako oslepující polední záře. Oči vypálené kompresí. Produkce nedala šanci pochybám, všechna (samozřejmě zelená) světla nasazena, jen aby ukázala, kdo je tady Mr. Warp. Volume 30 % nahoru, lehká letargie se nepřekvapivě mění na velmi solidní párty. Hudební škatulky jsou konsenzus, stejně tak platí konsenzus co nejvíc zpochybňovat. Pokud je vysloveně cítíte, je to věc jiná. Maximalismus Raptora obepíná tělo ze všech stran, zvenku i zevnitř. Principiálně dubstepové post-dropové rytmy místo hutné basy obsahují všechny myslitelné frekvence, zvláště u starších songů z Glass Swords. Rovné kšilty všude okolo vysvětloval setlist, jež obsahoval většinu Rustieho hiphopovo/grimeové tvorby plus remixy a největší ovace sklidil samozřejmě Brownův Attak, byť se nedá říct, že by naživo ještě více vynikl. To už asi nejde. Ani v rotujícím světelném tunelu, který se za Rustiem promítal.

Vůbec si nejsem jistý, proč by mělo být vystoupení live. Ani netuším, jestli si vizualizace zasloužila pojmenování 3D. Ale to je asi jedno. 3D byl Rustie, to stačilo. Možná jsem čekal opravdové plameňáky... A tak zatímco si někteří pobrukovali na Josém Gonzálezovi, zbytek tančil v továrně na Velcro. A tak to má být. Lehce přes padesát minut tance vrhlo na maximalismus hořký minimalistický stín, ale přídavek by byl zřejmě podivný. I tak se zašklebím, když se ještě jednou podívám na tři roky starý event z Roxy. Rustie 01:00 – 2:30.