Mrazení v zádech a mrcha ošidná (Beth Hart)

Očekávání je pěkně ošidná mrcha. Často vytvoří v hlavě zkreslenou představu o tom, jak bude koncert kdovíjak geniální. Jindy jsou zase očekávání opačná, nebo spíše neutrální, což byl i můj případ stran americké zpěvačky Beth Hart. Na svém kontě má stabilně nadprůměrné desky a výjimečný hlas, od začátku bylo jasné, že to prostě bude dobré. Jenže – mrcha ošidná...

Od prvních momentů, po dvojitého začátku po směle přiznaném výpadku textu a sestupu mezi diváky, kde Beth Hart odzpívala první skladbu, bylo jasné, že jenom “dobré” to asi nebude. První chvíle nastolily atmosféru pevného propojení zpěvačky a vyprodaného Fora Karlín, atmosféru plnou oboustranného porozumění, emočního provázání a pověstné jízdy na jedné vlně.

fotogalerie z koncertu tady

Beth Hart se (v) Praze rozdala. Od rockovějších skladeb přes akustickou vsuvku až k intimním skladbám, kde pódium zpěvačka opanovala sama za klavírem, v každé vteřině dávala publiku duši obnaženou na stříbrném podnose. A to ani nedutalo. Dokonce ani těch mobilů moc nesvítilo. Každá píseň byla po zásluze oceňována dlouhým, v některých momentech až nekonečným potleskem, který byl dost možná překvapením i pro samotnou zpěvačku. Beth Hart převedla bezchybný výkon bez jediného zaváhání (výpadek textu byl spíše milý). Hutně znějící tříčlenná kapela - opulentnější aranže z desek byly redukovány na obligátní kytaru/basu/bicí - se nijak netloukla s vokálem, všechny nástroje byly čitelné, zpěvu bylo rozumět. Škoda jen možná volby prostoru, Forum Karlín je studené jako psí čumák. I tak se jej Beth Hart podařilo zahřát absolutně upřímným, za srdce beroucím vystoupením.

Není to tak dávno, co jsem byl na koncertě Nicka Cavea. To byl taky vyjímečný zážitek. Ale mrazení v zádech přinesla až Beth Hart.