Na Szigetu: Punk (rock) žije!

Už od vstupu se to hezky mísí. Němci, Holanďané, Španělé… kolik řečí, tolik vlajek. K málokterému festu lze přilípnout přízvisko „mezinárodní“ s takovou jistotou. I když na rovinu, během prvního dne nešlo ani tak o hudební přehlídku jako spíš o představení pestrobarevného cirkusu, na kterém sem tam zahraje nějaká ta kapela. Hlavně proto, aby byl přehlušen ryk z četných kolonií reklamních partnerů a přístřešků na prodej laskomin. Nemá smysl cokoliv předstírat, tohle je oslava konzumu, jako když vyšije. Bungee jumping, ruské kolo i mechanický drak, všechno tu je. Stejně jako audiny, meďáky, durexky, no ty vole…

Disco rytmy se linou z každého druhého stanu a procházíte-li nedbale kolem, splyne vám ta rozjuchaná kulisa do neidentifikovatelného pazvuku, který ne a ne přestat. Vydechnout se dalo až na louce s obřími dřevěnými květinami a jednou podezřele nabobtnalou muchomůrkou. Nedaleko se skví notoricky známý běloskvoucí nápis SZIGET ve 3D, který přitahuje pozornost podobně jako legendární HOLLYWOOD v LA. Ofotit se s ním chtějí všichni, jen jeden klučina to přehnal s aktivitou a byl přísným bezpečákem na fichtlu upozorněn, že na Szigetu lze pít, zvracet i souložit, ale v žádném případě šplhat na polystyrenová písmena. Divný svět, divná pravidla.

Z programové nabídky se na nás smáli manchesterští The 1975, v pohodě kluci, jakože melodický pop-rock, ale táhlo se to jako karamel a po výraznějším momentu ani památky, zvuky supermarketu v praxi. O moc lepší zkušenost jsme neudělali ani s domácími rockery Road na Volt scéně rádia Petöfi. Útěchu poskytla až vzdálená Europe stage, na které byla zrovna v nejlepším španělská indie enkláva Alis. Potěšeni přívětivějším klimatem oproti běsnění v okolí hlavní scény jsme si počkali na chorvatskou trojici Punčke v čele s pěkně odvázanou kytaristkou. Až se jim z toho divočení přehřívaly aparáty. Nejednou jsem si vzpomněl na polské Hey. Na zpáteční cestě jsme si dali pár nekorektních německých vtipů s místními FiSH! a pak už honem chytnout flek pod největším pódiem a nepoBLINKat se z toho. Nevím, jestli to punk už má definitivně za sebou, ale šílenství, které rozpoutal mnohatisícový dav o půl desáté, dosvědčilo, že nostalgie je mocná čarodějka. Blink 182 vsadili na jistotu. What´s My Age Again, Rock Show, I Miss You,… Texty znali všichni, a dokud se jejich jednoduchoučké, leč po čertech chytlavé hitovky budou hrát, bude na ně plno. Peklo je slabé slovo. Někdo při jejich setu přišel o zuby, jiný o panictví, ale iluze zůstaly na svých místech. „Punk´s not dead!“ Výborně. A jedeme dál.