Nadšení někdy nestačí. Marpo.

Marpo je na české hudebné scéně poměrně solitérní jednotkou. Nikdy se plně neprosadil do rapové komunity a jeho hlavními spolupracovníky jsou, kromě MC Wohnouta, neznámí rappeři z americké Floridy. Většina scény jej už odepsala, ale on se rozhodl vrátit. Tematicky se takřka výhradně pohybuje v textech orientovaných na potvrzování vlastní identity, ovšem příslušným battle rýmům se příliš nedaří oprostit se od klišé, frází a kýče. Zároveň je Marpo člověkem několika tváří, kromě rapu se věnuje thai boxu a bubnuje v kapele Chinaski. Tyto a další důvody vyústily v to, že jsem před cca pěti lety zcela rezignoval na zájem o jeho další vývoj. České rapové jezírko ale není dostatečně rozlehlé, aby se vám to mohlo povést, zvědavost a pošetilá idea spravedlnosti mě přivedla k tomu, že mu dám druhou šanci.

Příležitostí byl křest nové desky s názvem R!ot. Několik zběžných pohledů po příchodu do Lucerny prozradilo, že přetrvávající fanouškovská základna se dokázala zmobilizovat a music bar slušně zaplnila. Nevyřčený, ale poměrně přísný dresscode se dal jen těžko přehlédnout. S přibývajícím časem jsem začal čím dál častěji skloňovat slovo dekorace, o tu šlo nakonec především. Hlavní show večera předskakovalo několik rapových kámošů z Floridy, kteří se s Marpem sdružili do celku Trouble Gang. Po prvním tracku jednoho z nich jsem se nestačil divit a s výrazem: „Tyvole, co to mělo bejt?“ bylo lepší zaujmout zadní pozice. Předskokani nejenže hráli na playback, ale mikrofony měli nazvučené tak, aby playback náhodou nepřekřičeli. Podívaná to byla obskurní. Vystupující se občas snažili rapovat do playbacku, ale slyšet je v podstatě nebylo, tak se alespoň doplňovali v tanečcích a hecování publika. Fanoušci živě reagovali, ale proč, to těžko říct. Asi stačilo, že to všechno působilo jako z MTV. Dekorace.

Marpo dorazil za mohutného skandování publika. Na křest nechal zvětšit pódium o boční mola sahající hluboko mezi fanoušky a pro efekt byly instalovány ohňové efekty. U efektu zůstalo, na boční mola kromě dvou Marpových kratičkých výletů nikdo nezavítal. Co nescházelo, bylo nasazení a entuziasmus. Marpo se zjevně už dávno oklepal z faktu, že ho před několika lety vypískali při vlastní show a snažil se vydat ze sebe to nejlepší. Silná slova a fráze, kterým se nevyhnul ani na posledním albu, se v živé podobě dají strávit mnohem snáz. Řeči o tom, že musíte jít za svým snem, i když vás ostatní zrazují, a citelně dojaté konstatování, že koncert je nejlepším zážitkem od narození dítěte, byly nekalkulované a upřímné stejně jako poděkování všem od rodičů až po holky, které dělaly PR. Ale vážně to chcete na koncertu slyšet? Těžiště představení leželo v novém studiovém materiálu, ale okrajově se hrálo i ze starších desek. Nechyběla hymna všech testosteronových návštěvníků fitek a posiloven jménem Zvedám, pod níž je kromě Marpa podepsaný i koncertní hypeman MC Wohnout. Ta je sice nejspíš dobře mířenou parodií, ale ochota zahrát tuto obludnost otupila mou rozhořívající se vstřícnost a zbytek setu jsem sledoval v odmítavé apatii.

Před koncertem jsem se snažil zbavit zažitých předsudků a dění vstřebat s otevřenou myslí. Bohužel předsudky vyhozené dveřmi během večera vymlátily všechna okna a vrátily se. Nadšení vystupujících nedokázalo zakrýt, že pod pozlátkem je bohapusté prázdno a mě nezbývá než konstatovat, že třetí šance už nepřijde.