Reklama
Reklama

(Ne)lehké rozhovory: Soft Machine

20/9/2018

Kytarové hrdinství a sólo na bicí se snáz promíjelo, protože se čtveřice zdatných muzikantů věnovala především celku, nikoli exhibování.

Reklama

Bouřlivý potlesk, pískot, řev. V míře, která se občas vídá, ale jen sotva po koncertě partičky sedmdesátníků, kteří si neříkají The Rolling Stones. Navíc od publika, ve kterém převažují lidi nad padesát. Těžkou najít více vypovídající obraz.

Soft Machine samozřejmě jsou svého druhu kult, klasici progu/jazzrocku sedmdesátých let a spolu s Gong nebo Henry Cow jedni z hlavních představitelů progresivní „canterburské scény“, to ale dnes ví spíš úzká skupina znalců. Ta se v Akropoli sešla snad celá, své oblíbence náležitě podpořila a večeru, nad kterým se nutně vznášel otazník spojený s věkem skladeb i hudebníků, dala vyloženě vřelý nádech.

Pánové si přes pár mizerných vtipů tenhle ohlas vlastně zasloužili. Na turné k padesátému výročí kapely představili klasický materiál, ale také první novou desku po nějakých čtyřech dekádách, efekt rozháranosti a čekání na staré hity se ale nedostavil. Aktuální Soft Machine si skladby několika kompletně různých sestav zaranžovali po svém a dali hned dva kompaktní sety. A právě díky téhle kompaktnosti to celé nakonec fungovalo. Čistě dobový prog a jazzíček se střídal s nadčasovými momenty, jednotlivé fáze ale do sebe zapadaly natolik, aby tohle střídání nebylo frustrující.

fotogalerii z koncertu hledejte zde

Reklama

Kytarové hrdinství a sólo na bicí se snáz promíjelo, protože se čtveřice zdatných muzikantů věnovala především celku, nikoli exhibování. Hlavní roli mohla hrát kytara s krásně vintage zvukem, ale i ta často ustupovala chytrým basovým linkám, účelným bicím nebo standardnějšímu saxofonu, zejména ale flétně a klávesám s překrásnou melancholií ve stylu raných King Crimson. Zásadní roli pak měly interakce mezi nástroji – zasekávání jediného akordu proti energickým rytmům, kontrapunkty kopáku a basy, splývání kytary a kláves. A to vždy v zájmu skladby. Právě ta kombinace jazzové hravosti s rockovým tahem na branku dávala skladbám a koncertu smysl: neustále se měnící celek, ve kterém spolu složky ustavičně komunikovaly. Někdy snadno a nenuceně, jindy náročně, krkolomně. Obrys rozhovoru ale nakonec vyvstal pokaždé.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama