Nejlepší koncert, na kterém nikdo... KEN mode

Nejlepší koncert, na kterém nikdo nebyl. Ať už za to může Ježíšovo zmrtvýchvstání, nebo večírek belgických Terraformer v dejvické Klubovně, Sedmička toho dne zela prázdnotou. Naposled se KEN mode představili v zaří 2013 v doprovodu Unkind a Staer v Chapeau Rouge, tentokrát přijeli navnadit na novou desku klasičtěji na kopec. Jen účast nebyla.

Když jsem dorazil, hned mi bylo podezřelé, že venku neposedává žádná parta. O to větší překvapení bylo, že při úvodním setu tuzemských Contrastic stálo na parketu sotva deset lidí. Contrastic ponořeni ve tmě, nikomu nebylo vidět do obličeje, snad vyjma bubeníka, kterého tu a tam osvětlil projektor. I když Sedmička není stavěná na projekci, k atmosféře vystoupení to sedlo. Jejich elektro-grind makal na výbornou, vsuvka v podobě Žlababy v tracku Libri potvrdila, že i u nás tomu umíme šlapat na krk. Pro začátek hodně dobrý.

Klub se bohužel nezaplňoval ani na švýcarské Cortez, kteří si přivezli vlastní světelné sloupy, produkci mají vymáklou. Jsou jenom tři, bicí, kytara a zpěvák, Chris na kytaru má tolik pedálů, že mu zasahují dobře přes půlku pódia. Agresivní emo-violence dává vzpomenout na francouzské hardcory jako Birds in Row nebo Daïtro, a i když v sestavě chybí basa, Chris to řeže hlava nehlava a člověku to ani nepřijde. Být víc lidí, tančilo by se jedna báseň. JR za mikrofonem se může přetrhnout, válí se po zemi, chodí mezi lidi, jednou třískne stojanem o zem tak, že v ní udělá díru. Až se příště dostavíte, vpravo, asi třicet čísel od parketu, bude rejha jako blázen.

KEN mode začínají pozdě, pár minut po deváté, takže Jesse jen zařve: "We're KEN mode from Canada!" a jede se. Bratři Matthewsonovi v současnosti hrají s basákem Skotem Hamiltonem, který jako by k nim patřil odjakživa. Setlist se skládá hlavně z poslední desky Entrench a pár hitovek z dřívějška, plus ochutnávka z nadcházející Success. Při té si Jesse bere baskytaru a kapela to pálí hodně zespodu, novinka sklízí silný potlesk. Zvuk jim jde na ruku, hloubky člověkem probublávají. No, I'm In Control, Obeying The Iron Will, Never Was. Kdyby nás bylo víc, vyřváváme společně texty. Jesse na pódiu je jako v transu, jednu chvíli se upřeně dívá skrze vás, podruhé valí oči, jako kdyby ho někdo škrtil. Vynechávají Romea a nepřidávají. Čas je neúprosný. "We're KEN mode from Canada!" Zabalí mikrofon a utíká k merchi. Nečeká na potlesk. Ať už dvacet, nebo dvěstě lidí, všichni tři jsou nadšení, že pro nás mohli zahrát. Každému v publiku pomalu podají ruku a desetkrát uctivě poděkují. Nejlepší letošní koncert, na kterém nikdo nebyl.