Nové barvy a skryté spodní proudy (Lenka Dusilová & Řeka ansámbl)

Covid způsobil vážně divné věci. Mimo jiné i to, že alba, která vyšla vloni na podzim, se dočkají křtu až na závěr letošního roku. V případě desky Řeka Lenky Dusilové se čekání vyplatilo a jejímu koncertnímu uvedení se dostalo zasloužené a kvůli náročnosti celé akce také neopakovatelné podoby.

Oceňované album zaznělo celé, v pořadí písní, jak jdou po sobě, jen nenápadně rozšířené o delší ambientní pasáže, do středu programu umístěný sólový vstup Dusilové a přídavkové Indiánky. Živé provedení Řeky jen potvrdilo, jak mnohovrstevnaté – a vlastně koncertnímu provedení se vyloženě vzpouzející – dílo to je. Aby mohlo zaznít ve své zvukové barevnosti, bylo zapotřebí jedenácti muzikantů na jevišti. Kromě Dusilové, oděné do nabíraných černých šatů, tu byla kompletní brněnská formace Květy, Miloš Dvořáček na druhých bicích, Oskar Török s trubkou, Petr Ostrouchov a samozřejmě muž s výrazným podílem na zvukovém designu alba, Ondra Mikula alias Aid Kid. V závěrečné písni se přidala Načeva.

fotogalerii z koncertu zhlédněte zde

Sestava, která se na albu podílela, to kompletní nebyla, ovšem na výsledný dojem to nemělo pražádný vliv. Atmosféru doplňovaly náladotvorné projekce VJe Aeldryna, ale poutavá a doslova omamná hudba by si vystačila i bez ní. Souvislý hudební proud plynul jako voda: někdy uklidňující, jindy bouřící hlukem i šumem, hlas Dusilové se měnil v jeden z mnoha hudebních nástrojů, ale byly tu i vyloženě hitové momenty. Na překvapení – co se setlistu týče – nebyl prostor a celý koncert byl maximálně věrný svému studiovému předobrazu, přesto výsledek posunul celou nahrávku ještě o kousek výš. Hlavně co se týče intenzity, pohlcující atmosféry a emocionálních momentů, které soustředěný ansámbl vysílal do hlediště, pokorně podřízený představám nesmělé principálky.

Křest jako by nebyl jen uvedením Řeky, působil coby uzavření další fáze hudební kariéry Lenky Dusilové. Než vstoupí do té další, řeky.